HISTORIE LÖTZ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

Počátky firmy a Johann Lötz

Johann Lötz je jako měšťan a rytec skla zmiňován v Kašperských Horách v roce 1798. Vhodně se oženil a v roce 1814 založil na okraji města vlastní brusírnu skla, kde zaměstnával „mnoho brusičů“. Jeho podnikání postupně vzkvétalo, a tak si mohl v roce 1823 najmout od města sklárnu Zlatá Studna, kterou podstatně přestavěl a rozšířil. V roce 1826 se zde stali jeho společníky dosavadní faktor sklárny Josef Schmid st. a jeho syn Josef Schmid ml. Vznikla tak firma „Johann Lötz, Schmid & syn“, která existovala do roku 1830. Tehdy odešel Josef Schmid st. do Bavorska a Lötzovým společníkem zůstal jen Josef Schmid ml. Společníci změnili název firmy na „Lötz & Schmid“ a podnikali společně do roku 1836. Tehdy se Johann Lötz rozhodl pro další krok a pronajal si samostatně sklárnu v Anníně a v roce 1840 se osamostatnil i formálně, když založil firmu „Johann Lötz“. Sklárnu v Anníně pak úspěšně provozoval do své smrti v roce 1844. Tehdy již vyráběl bohatě zdobené sklo ve stylu druhého rokoka, za které získal také cenu na průmyslové výstavě.

Susanne Lötzová v Anníně a Debrníku

Když Johann Lötz zemřel, stala se dědičkou firmy jeho druhá o mnoho mladší manželka Susanne, která stála před úkolem zachovat firmu i v zájmu čtyř malých dětí. Tehdy ale vypršela smlouva na nájem sklárny v Anníně, a tak Susanne Lötzová přesunula provoz na sklárnu Debrník u Železné Rudy a vedla firmu dál již pod později tak proslulou značkou „Johanna Lötze vdova“. Firma se účastnila bohatou kolekcí barevného skla i první světové výstavy v Londýně v roce 1851. Na Debrníku se Susanne znovu provdala za právníka Franze Gerstnera a spolu zakoupili v roce 1851 sklárnu v Klášterském Mlýně u Rejštejna. Tato sklárna byla ale založena o mnoho let dříve v roce 1836 majitelem sklárny v nedalekém Podlesí Johannem Baptistem Eisnerem a Susanne jej po jeho smrti koupila od Eisnerova zetě Martina Emanuela Schmida.

Susanne Lötzová v Klášterském Mlýně

Když Susanne Lötzová-Gerstnerová koupila Klášterský Mlýn, došlo zde k mnoha změnám, především tu byla v roce 1855 vybudována velká brusírna skla. Susanne nevedla provoz sama, do roku 1863 ji pomáhal bratr Michael Huska a poté její syn Anton, který ale předčasně zemřel v roce 1877. Susanne tak stála před problémem, komu předat prosperující rodinný podnik. Její volba padla na vnuka Maxmiliana von Spauna a v roce 1879 mu firmu předala.

Maxmilian von Spaun st. a nejslavnější doba firmy

Mladý továrník si po svém nástupu uvědomil, že nastala nová doba a že se produkce firmy musí změnit, začal se tedy zaměřovat na velmi luxusní a náročně dekorované sklo a dostavily se první úspěchy na světových výstavách a také na trzích. Na ekonomickém i společenském úspěchu firmy měl nemalý podíl také ředitel sklárny Eduard Prochaska. Irisovaná skla z Klášterského Mlýna se již tehdy stala pojmem. Sklárna také v prvních letech 20. století začala intenzivně spolupracovat především s výtvarníky a její produkce spojená se známými jmény vídeňských architektů stojí na počátku moderního sklářského designu. V roce 1908 převzal úspěšnou firmu Maxmilian von Spaun ml.

Doba úspěchů i pádů

Záhy po převzetí firmy Maxmilianem von Spaunem ml. se ale ukázaly první obtíže, v nichž se spojily negativní vnější vlivy i nezkušenost a firma dospěla v roce 1911 do konkursu, ve kterém byla dlouhá léta. Ale i v době konkursu a první světové války vyráběla sklo vynikající kvality, které se začalo opět dobře prodávat – přišla éra ostře barevného Tango skla. V roce 1918 převzal vedení firmy mladší syn Fritz von Spaun a firma díky značnému vývozu v dalších letech poměrně dobře prosperovala. Velká hospodářská krize a požár sklárny v roce 1930 ale způsobily další potíže a firma musela být opakovaně finančně sanována, až v roce 1939 zanikla. Sklárna ale pracovala pod různými firmami dále až do roku 1947, kdy byla definitivně vyhašena. Skončila tak historie nejslavnější české sklárny.