EXPONÁT MĚSÍCE PROSINCE 2024 - KDO NAVRHOVAL VÁZY PRO SKLÁRNU ALŽBĚTA | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

Aktuálně mohou návštěvníci u nás v PASKu vidět mimořádně zajímavou výstavu Secesní sklo z Teplicka, která představuje méně známé fasety českého secesního užitého umění. Jsou zde představeny jednotlivé firmy, jejichž skla jsou pozoruhodná především v bezprostředním srovnání s produkcí firmy Joh. Lötze vdova ve stálé expozici, protože právě ta byla v mnohém ohledu jejich vzorem. Ale i tyto firmy se postupem času emancipovaly a našly své vlastní svébytné umělecké vyjádření. Třem z nich budou věnovány exponáty měsíce od listopadu 2024 do ledna 2025.

 

Ve druhém nahlédnutí do historie teplických secesních skláren obrátíme pozornost k produkci sklárny Alžběta v Košťanech. Ta byla založena v roce 1889 společníky Wilhelmem Habelem a rafinérskou a obchodní firmou Bratři Pallme-Königové z Kamenického Šenova. Byl to velkoryse budovaný podnik, který záhy patřil k velkým výrobcům dutého skla. Kolem roku 1900 zde pracovaly čtyři pece se 40 pánvemi, dále tu byly dvě parní brusírny dohromady se 150 brusy a celkem firma zaměstnávala 300 pracovníků. Závod měl poměrně široký výrobní program, jehož páteří bylo křišťálové a barevné čiré broušené duté užitkové a osvětlovací sklo, ve velkém se zde vyráběla skla pro zasazování do kovových montáží. Není jasné, jak velká část skleněného polotovaru byla dekorována přímo v Košťanech a jaká část směřovala do rafinerií v Kamenickém Šenově. Košťanská sklárna měla nepochybně před první světovou válkou vlastní obchodní zastoupení ve Vídni, Berlíně, Paříži, Londýně, Bruselu a vývoz směřoval také do Švédska, Norska, Dánska, Itálie, Ruska a Ameriky.

Tak velkou firmu nemohly minou výtvarné podněty související s nástupem nového secesního stylu. Ty se mohly podobně jako u jiných firem promítnout okrajově do dominantní produkce broušeného skla, ale hlavně se odrazily v novince, hutně tvarovaném a dekorovaném skle s irizovanými povrchy. Toto sklo začala firma vyrábět nejpozději v roce 1900, kdy na ně získala patent.

Na nejstarších doložených výrobcích tohoto typu z doby kolem roku 1900 jsou zřetelné stopy inspirace produkcí firmy Joh. Lötze vdova (např. napodobenina dekoru Pampas). Ale současně se objevují autentičtější dekory, u nichž jsou hlavním výzdobným prvkem výrazné plastické nepravidelně opřádané nitky. Během prvního desetiletí 20. století se tento styl dále rozvíjel. Tvary váz a mis postupně bujněly, měly stále výraznější organické tvary a u některých přibyl pro firmu charakteristický prvek bohatě hutně tvarovaných přehnutých uch. Dále se objevovaly dekory v kombinaci nitek a plastických nálepů v podobě nepravidelných květů a listů působících jako rozlitá tekutina či jiné přírodou inspirované hutně tvarované ozdoby. Většinu těchto rysů nese i mísa, která je naším exponátem měsíce prosince. Ve vitríně věnované košťanské sklárně Alžběta ve výstavě jsou pak i další zajímavé ukázky její produkce.

Není jasné, do kdy trval zájem o hutně tvarovaná a irizovaná skla z košťanské sklárny Alžběta, ale dá se obecně podle dobových požadavků trhu odhadnout, že mohl postupně ustávat někdy před rokem 1910. Zhruba během jednoho desetiletí ale firma Pallme-König & Habel vyrobila značné množství těchto skel, o čemž svědčí nejen počet ale i variabilita dochovaných předmětů.  

Návrhy skel s velkoryse pojatými hutními plastickými dekory v secesním stylu nesou v množství variant rukopis zkušeného návrháře a otázkou je, kdo za nimi stál. V literatuře jsou po desetiletí připisovány Josefu Velíkovi (1891-1966). Ten byl ale v době jejich prokazatelného vzniku zhruba osmiletým chlapcem a sám v šedesátých letech hovořil o tom, že tehdy „nejraději okukoval u vzorkaře Klingra“, tedy Klingera.

Vzhledem k tomu, že v Košťanech není doložen ve sledované době žádný vzorkař či návrhář toho jména, je třeba obrátit pozornost jinam. Jako nejpravděpodobnější místo se jeví Kamenický Šenov, kde působili společníci firmy bratři Pallme-Königové. A právě tady byl od roku 1886 činný jako učitel (a později profesor) kreslení a tvarosloví na zdejší sklářské škole Eduard Klinger (1865-1927), který školu v letech 1914-1916 také vedl. Tento muž měl nepochybně rozhled po aktuálních trendech uměleckého řemesla a dost zkušeností, aby vyvzoroval kvalitní řady hutně dekorovaných skel v secesním stylu. Bohužel se jeho podíl na návrzích těchto skel nedá zatím přímo prokázat, protože dokumenty ze sklářské školy se dochovaly jen torzovitě a výrobní dokumentace ze sklárny Alžběta zmizela zřejmě zcela.

 

A jen malá poznámka na okraj – Eduardův mladší bratr Wilhelm Klinger (1867-1942) byl návrhářem u rakouské sklářské firmy Carla Stölzla synové. 

 

 

 

Text: Jitka Lněničková

Foto: Marek Vaneš