Rozměrná oblá a protáhlá žardiniéra o výšce 90 mm a nejdelším rozměru dna 270 mm (inv. č. L-206) je krásnou ukázkou dekoru cobalt Papillon. Tento dekor byl představen veřejnosti poprvé někdy na přelomu let 1898 a 1899 a záhy si získal velikou oblibu. Je to dekor vlastně výrobně poměrně jednoduchý – na čiré modré sklo se nataví různě velké broky z čirého hnědavého skla candia a výsledného efektu se dosáhne, když je sklo za horka vystavené působení par kovů ve speciální pícce a dostane kovový lesk, který se na různých barvách skla zachytí odlišně a je tu dekor Papillon.
Název dekoru Papillon znamená francouzsky motýl a byl inspirován kresbou křídel jihoamerického motýla, jehož zoologové latinsky pojmenovali Hamadryas amphinome a zařadili jej do čeledi Nymphalidae. České jméno nemá, ale v angličtině jej nazývají „red cracker“. „Red“ je červený nebo zrzavý, v tomto případě zrzavý; a „cracker“ může mít význam parádní, ale také potrhlý či šílený. Anglické jméno je zřejmě odvozeno od toho, že spodní část křídel má výraznou zrzavou barvu a svrchní má maskování převážně modré v různých valérech s bílými skvrnami. Nevíme, kdo ve sklárně v Klášterském Mlýně přišel s ideou tohoto dekoru, a tajemstvím zůstává i to, kdo jej pojmenoval. S jistotou ale můžeme říci, že šlo o dekor mimořádně úspěšný, který se vyráběl v řadě barevných variant a podob po více než třicet let.
A nyní již k žardiniéře s otazníkem. S jistotou víme, že se jednalo o výrobek na objednávku vídeňské firmy E. Bakalowitse synové, který nese u firmy Joh. Lötze vdova zákaznické výrobní číslo 85/3802 a pochází z roku 1900. Kdo ji ale navrhl? A tady se dostáváme k problému. V torzech původních obchodních a zákresových knih firmy Bakalowits není toto výrobní číslo obsaženo. Dochoval se jen papírový střih v archivu sklárny bez uvedení autora návrhu. Ale jsou tu jiné prameny. V jednom z dobových časopisů Die Kunst z roku 1901 je jako autor tvaru uveden žák Vídeňské uměleckoprůmyslové školy Robert Hollubetz (1880-po 1944) z Jablonce nad Nisou, jehož učitelem byl profesor Koloman Moser (1868-1918). Ovšem ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni (MAK) se dochovala dobová fotografie identické žardiniéry v kovové montáži (inv.č. KI-7425-65), kde je jako autorka uvedena Chorvatka Antonija/Antoniette Krasnik (1874-1956), žačka stejného profesora a není zde připsán jiný autor. Co si myslet? Chyba v popisce dobového časopisu nebo opomenutí autora tvaru skla při použití v montáži? To už asi nikdy nezjistíme, ale naprosto jisté je, že žardiniéra je krásná, elegantní a velmi secesní. Přijďte se na ni podívat.
Text: Jitka Lněničková, kurátorka PASK
Foto: Marek Vaneš