V poslední čtvrtině 19. století byla velká pozornost věnována vykopávkám antické Olympie. A když byly na jaře 1896 zahájeny v Aténách první novověké olympijské hry, spojily se zřejmě tyto dva inspirační zdroje a daly ve sklárně v Klášterském Mlýně vzniknout novému sklu a současně dekoru – Olympia či olympia. Šlo o zelené sklo, které bylo vyráběné různými postupy, obvykle šlo o mírně zakalené sklo barvené sloučeninou uranu. Barva skla Olympia připomínala stará římská skla nacházená při vykopávkách v Itálii a jinde. Přirozený jakoby kovový povlak – iridescence, který vzniká na skle v půdě při působení alkálií, zde byl napodoben uměle. Firma Lötz se nevydala cestou přímého napodobování antických tvarů jako jiní v té době, jen se jimi v části produkce nechala inspirovat. Sklo Olympia využívala již koncem devadesátých let 19. století v mnoha podobách, třeba jako základ pro malované květinové a ornamentální dekory. Poté zůstalo toto v řadě variant součástí výrobního programu sklárny až do první světové války. Sklo Olympia bylo předmětem exportu zejména do Spojeného království, protože Britové měli tradičně silný kulturní vztah k antickému dědictví. I proto byla řada jeho tvarů vyráběna na zakázku londýnské obchodní firmy Max Emanuel & Co.
Zajímavou ukázkou moderního pojetí skla inspirovaného antikou je například rozměrná vázička v bronzové secesní montáži firmy Karl Kellermann z Vídně zhotovená letech 1899-1900 pro vídeňskou firmu E. Bakalowitse synové.
(foto: Marek Vaneš)