Někdy v říjnu nebo listopadu roku 1909 přišly do sklárny v Klášterském Mlýně tři návrhy na skleněné sošky zvířat. Zaslala je pražská malířka a designérka Marie Kirschnerová (1852-1931), která tehdy pobývala v Berlíně. Šlo o kočku (výrobní číslo 1090/263), labuť a žábu. A nebyly to první takové návrhy, od Marie Kirschnerové, už v roce 1905 navrhla výtvarnice čápa a zajíce a v roce 1903 také sovu.
Sošky zvířat byly určené zpočátku hlavně pro interiéry malířčiných přátel, ale v roce 1910 se kočka dostala i do běžné produkce firmy Joh. Lötze vdova (výrobní číslo II-6946) a začala být vyráběna ve větších sériích a v různých barevných kombinacích. Vedle čirého zeleného provedení to bylo také v čirém bezbarvém skle, opálovém Papillonu, candia Papillonu s irisem, císařské červeni (vrstvená sytá Tango sklovina), v témže skle ve variantě ciselé, čirém topasovém skle s irisem, v bílém opálovém vrstveném skle, bílém opálovém skle s černými skvrnami apod.
Nevíme, jak dlouho přesně firma figurky koček vyráběla, ale zdá se, že až do první světové války.
Fotografie: Marek Vaneš, 2014