PŘÍBĚH TŘICÁTÝ TŘETÍ - SUSANNA GERSTNEROVÁ-LÖTZOVÁ V ŠEDESÁTÝCH LETECH 19. STOLETÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH TŘICÁTÝ TŘETÍ - SUSANNA GERSTNEROVÁ-LÖTZOVÁ V ŠEDESÁTÝCH LETECH 19. STOLETÍ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh třicátý třetí - Susanna Gerstnerová-Lötzová v šedesátých letech 19. století

Susanna Gerstnerová-Lötzová v šedesátých letech 19. století

V minulém dílu byli vyjmenováni správce, ředitel a faktoři sklárny v Klášterském Mlýně. Byli to nepochybně pro provoz důležití lidé, ale nejvyšší a konečné rozhodovací pravomoci měla nepochybně v rukou Susanna Gerstnerová-Lötzová, která také měla jako jediná z firmy podle obchodního rejstříku podpisové právo.

Do obchodního rejstříku byla firma Joh. Lötze vdova zapsána v srpnu 1858 jako majetek Susanny, vdovy Gerstnerové a na základě požadavků nového obchodního zákona byla znovu registrována stejnou majitelkou v listopadu 1863. A Susanna Gerstnerová byla opět jedinou osobou oprávněnou firmu podepisovat. Zápisy v obchodním rejstříku také dokládají zcela bez pochybností její osobní vedení skláren. Firma byla zapsána jako závod na „výrobu dutého, tabulového a portského skla [tady je zjevně míněna nějaká speciální produkce nápojového skla na portské víno] v továrnách v Klášterském Mlýně a na Nové Hůrce“. Je ale zjevné, že běžný každodenní provoz sama neřídila, to delegovala právě na vedoucí pracovníky sklárny a na své syny, zejména na Antona.

Sama Susanna Gerstnerová-Lötzová ani nežila nejméně v průběhu šedesátých let 19. století jenom v Klášterském Mlýně, část roku bezpochyby trávila minimálně v letech 1863 až 1871 také v Linci. Zde si totiž měla vlastní dům, který stál v ulici Oberer Graben (Horní příkopy) a měl číslo 20. Stojí přímo v centru města, asi 250 metrů od hlavního náměstí. Tato ulice byla, jak už říká její název v místech starých městských hradeb zbořených v roce 1800. V roce 1869 byla ulice Oberer Graben spojena s dalšími a přejmenována na Promenade. K tomu došlo v rámci přejmenování a přečíslování ulic v celém Linci. Nově tak byl dům Susanny Gerstnerové-Lötzové na rohu ulic Schmidthorstraße a Promenade. Vzhledem k dalším změnám se pak ocitl na rohu dnešní ulice Schmidthorstraße a malého náměstíčka Taubenmarkt, na další straně pak na rohu Taubenmarkt a Domgasse. Aktuálně je adresa bývalého domu Susanny Gerstnerové-Lötzové Taubenmarkt 1.

Jde o třípatrový rohový dům vybudovaný na parcele v podobě nepravidelného kosodélníku. Byl projektován v neorenesančním stylu a má pod střechou výraznou hlavní římsu, kterou nesou volutové konzoly, mezi nimiž jsou kruhová okna, fasáda mezi okny a konzolami je zdobena po obou stranách kulatých oken girlandami. Třetí patro od druhého a první patro od přízemí jsou oddělené konzolovými římsami. Výzdoba oken je odlišná podle pater. Ve třetím patře jsou jednoduché nadokenní římsy se suprafenstrou reliéfně vystupujícího pásu ornamentu. Ve druhém patře jsou to trojúhelníkové frontony na zdobených volutových konzolách a suprafenstra je složena z pásu a znaku vyplněných reliéfním rostlinným ornamentálním dekorem. Frontony v prvním patře jsou nejzdobnější. Podobně jako ve druhém patře jsou neseny zdobenými volutovými konzolami a jsou ve středové části do oblouku, suprafesntra je zde složená ze spirálovitě stočeného větvoví. Pod spodní římsou okna je další pás ornamentálního dekoru uprostřed s ženskou hlavou vystupující z reliéfního ornamentu.

Přízemí bylo od počátku určené pro komerční využití a sestává z vysokých oblouků ukončených ve středu konzolami s ženskými hlavami a oddělených rizality. Nad rizality vystupují ze zdiva lví hlavy. Stěny spodní části zdobí pásová bosáž. Zajímavý prvkem domu jsou rohové arkýře, které jdou od prvního do třetího patra a jejichž jednotlivá okna jsou po stranách zvýrazněna pilastry, nadokenní římsy jsou tu hladké se suprafenstrou a opakují výzdobu oken třetího patra. Nad přízemím jsou arkýře neseny masivními konzolami. Je to dům velmi reprezentativní a na druhou polovinu 19. století zasaženou historizujícími styly i poměrně stylově čistý. Jeho neorenesančním pojetím zapadá do progresivních architektonických proudů šedesátých let 19. století.

Dům je dnes velmi citlivě restaurovaný a při restaurování byla obnovena jeho bohatá neorenesanční výzdoba, která byla odstraněna někdy kolem poloviny 20. století – římsy, frontony, suprafenstry apod. V současnosti je v jeho přízemí velká prodejna drogerie BIPA. V horních částech domu je pak Institut pro kosmetickou péči, projekční kancelář apod.

A právě do tohoto domu přijížděla „sklářská továrnice“ („Glasfabrikantin“) ze Šumavy asi poměrně pravidelně, protože se v Linci zapojovala do různých aktivit – například její jméno nacházíme ve sbírkách pro chudé a žebráky. Taky řešila s městskou radou praktické věci, jako byla například výměna jednoho pozemku v Linci za jiný z důvodů budování městské kanalizace. To by ukazovalo na to, že pozemek s domem nebyl jediný, který ve městě vlastnila. Pokud zde měla byt, tak můžeme celkem oprávněně předpokládat, že to bylo v prvním patře domu. Ale měla zde také nájemníky. Jména některých z nich se dochovala z počátku sedmdesátých let 19. století. Tehdy zde bydleli například: pokladník banky Karl Edenberger či majitel statku Gustav Hardmuth.

Ale byly tu i různé firmy. Asi nejzajímavějším z nich byla asi od počátku roku 1870 Industrie- und Commercialbank für Ober-Oesterreich und Salzburg (Průmyslová a obchodní banka pro Horní Rakousy a Salzbrurg). Byl to jeden z bankovních domů, které v době vrcholící gründerské podnikatelské horečky druhé poloviny šedesátých a počátku sedmdesátých let 19. století velice rychle vznikaly a rostly. Obvykle zbankrotovaly v létě 1873, když vypukla celosvětová bankovní krize. To byl osud i tohoto jen něco přes tři roky existujícího bankovního domu. V jednom obchodě v přízemí nabízel „největší sklad šicích strojů všech systémů“ Johann Jax a někde v domě byly i kanceláře společnosti Schrädinger-Granit-Aktien-Gesellschaft (Schrädingerovy granitové akciové společnosti), která existuje dodnes.

Zatím nevíme nic o tom, jak Susanna Gerstnerová-Lötzová dům získala. Zde je ještě mnoho prostoru pro další bádání, ve kterém se neobejdeme bez pomoci kolegů z lineckého archivu. S ohledem na dobu vzniku domu nemůžeme vyloučit ani variantu, že zde měla jen pozemek a dům vystavěla sama vlastním nákladem. Každopádně musely být vztahy rodiny Lötzů k městu Linci (jak bychom dnes řekli) nadstandardní. Nevěstu si zde našel druhorozený Anton a také vnuk Maxmilian von Spaun měl nepochybně k Linci blízko, protože věnoval do místního muzea opakovaně v posledním desetiletí 19. a na počátku 20. století vzorky z produkce sklárny v Klášterském Mlýně.

Možná se vším nějak souvisí Franz Xaver Gerstner, který právě v Linci v roce 1855 zemřel. Snad to byl právě on, kdo koupil zdejší pozemek a jeho vdova Susanna dokončila jen plány zesnulého manžela. Také je možné, že Susanna Gerstnerová-Lötzová se v Linci zakoupila proto, aby mohla být blíž svému zemřelému manželovi, který zde byl pochovaný. Vše jsou ale jen hypotézy, které možná více než historii připomínají románový příběh.

Ale co nám zbývá? Dopisy, deníky či jiné dokumenty, které by byly osobní výpovědí Susanny Gerstnerové-Lötzové se nedochovaly. Řeč těch několika málo zatím nalezených dokumentů je strohá a různých variant příběhu se tu nabízí příliš mnoho. Snad nám alespoň některé mezery objasní další výzkum v městském archivu v Linci.

Na obrázku je dům Susanny Gerstnerové v Linci v podobě z první poloviny 20. století.

 

 

 

 

 

 

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ