PŘÍBĚH TŘICÁTÝ PRVNÍ - ERNST LÖTZ – TRAGICKÝ OSUD PRÁVNÍKA A AMATÉRSKÉHO HUDEBNÍKA | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH TŘICÁTÝ PRVNÍ - ERNST LÖTZ – TRAGICKÝ OSUD PRÁVNÍKA A AMATÉRSKÉHO HUDEBNÍKA
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh třicátý první - Ernst Lötz – tragický osud právníka a amatérského hudebníka

Ernst Lötz – tragický osud právníka a amatérského hudebníka

Ernst Lötz byl posledním dítětem Johanna st. a Susanny Lötzových. Narodil se v Anníně 12. 2. 1841. Tehdy bylo jeho otci již pětašedesát let a o tři roky později zemřel. Ernst si mohl svého otce pamatovat jen matně, a pro jeho výchovu tak byl mnohem důležitější jeho otčím Franz Xaver Gerstner, který jej vychovával zhruba od čtyř do čtrnácti let. Vliv právníka Gerstnera se projevil v Ernstově profesní orientaci. Na tu mohl mít vliv i Gerstnerův přítel a jeho o mnoho starší švagr Maxmilian von Spaun nejst., který byl notářem. A tak se mladý Ernst na rozdíl od svých starších bratrů se vydal na akademickou dráhu.

Ještě za života Franze Xavera Gerstnera odešel Ernst studovat na církevní gymnázium v rakouském Kremsmünsteru, které bylo nedaleko od Enže, kde tehdy žila jeho sestra Karolina s manželem Maxmilianem von Spaunem nejst. Toto gymnázium bylo vybráno zřejmě právě proto, aby chlapec, který nastupoval do školy ve třinácti letech, měl nějaké bližší zázemí. Gymnázium ukončil v roce 1858 a odešel do Vídně studovat na právnickou fakultu Vídeňské univerzity, kterou absolvoval někdy v letech 1863/1864. Po studiích pak ještě zůstal ve Vídni jako askultant (čekatel na složení soudcovských nebo notářských zkoušek) u C. K. Vrchního zemského soudu pro Rakousko (K. K. Ober-Landesgericht für Oesterreich unter und ob der Enns und Salzburg). Tato praxe trvala obvykle zhruba tři roky a byla ukončena zkouškami, po kterých mohl mladý právník nastoupit již samostatnou profesní dráhu. Po zkouškách odešel do Enže, kde nějakou dobu pracoval zřejmě v notářské kanceláři Maxmiliana von Spauna nejst.

Ernst Lötz byl milovníkem hudby a již za studentských let zpíval ve sboru Spolku vídeňských zpěváků (Wiener Männergesangverein). Nevěnoval se však jen zpěvu, skládal také písně, z nichž některé vyšly před rokem 1865 i tiskem. Dochovaly se zmínky o vydání dvou jeho notových partitur. První z nich byl soubor jedenadvaceti písní nazvaných souborně Pomněnka a Fialka (Das Vergissmeinnicht a Das Veilchen). Písně byly určené pro zpěv s doprovodem fortepiana. Další byla samostatná skladba – valčík nazvaný Tóny vídeňského Městského parku (Wiener Stadtparkklang-Walzer). Podle zmiňovaných notových záznamů můžeme předpokládat, že Ernst Lötz hrál na fortepiano. A zde vyvstává další otázka, zda šlo o fortepiano nebo klavír. Ať již hrál na cokoliv, je jisté, že jej láska k hudbě neopustila ani v době, kdy již vykonával notářskou praxi.

V roce 1871 byl mladý právník JUDr. Ernst Lötz ve svých třiceti letech jmenován notářem v Kašperských Horách, kde působil do jara 1876. V této době se nepochybně přátelil se spisovatelem Karlem Klostermannem a sdílel s ním názor, že Šumava je společným domovem Čechů a Němců a že je třeba pomáhat Čechů jako národnostní menšině v této oblasti. Spolu s Klostermannem si za to vysloužil nepřízeň některých osob z národnostně vypjatějšího německého prostředí. Například v jednom článku byli oba spolu s dalšími kritizováni za to, že spolupracují s „českými agitátory“.

A i za pobytu na Šumavě se Ernst Lötz nepochybně nadále nějakou formou věnoval hudbě a také se zapojil do činnosti Spolku pro dějiny Němců v Čechách (Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen), do kterého vstoupil nejpozději v roce 1869 a kde byl členem spolu s bratrem Antonem (viz 30. díl seriálu). Také se věnoval nějaké zatím blíže nespecifikované činnosti v rámci Studijního nadání v Království českém.

V roce 1876 opouští JUDr. Ernst Lötz Kašperské Hory a odchází na příkaz ministra justice na nové působiště do Teplé v okrese Cheb. Teplá byla tehdy podobně jako Kašperské Hory okresním městem se soudním okresem a od roku 1868 byla sídlem okresního hejtmanství. Město tehdy procházelo po zbourání hradem stavebním boomem a také se tu velmi rychle rozvíjela různá industriální odvětví – těžba surovin, výroba kameniny apod. Vliv na prosperitu města měl i rozvoj lázeňství v sousedících Mariánských Lázních. V tomto dynamickém prostřední ale působil Ernst Lötz jen necelé dva roky, do ledna 1878. A je možné, že vytržení z rakouského i šumavského prostředí, s nímž byl sžitý, zapůsobilo negativně na jeho zdravotní stav. Mohla to být i smrt jeho staršího bratra v září 1877. Nevíme.

Jisté je, že leden roku 1878 byl tragický nejen pro sedmatřicetiletého notáře, ale i pro celou jeho rodinu. V těchto dnech pobýval JUDr. Ernst Lötz ve Vídni a někdy kolem Nového roku se muselo přihodit něco, co celou osobnost nejmladšího syna Johanna Lötze st. a Susanny Gerstnerové-Lötzové zcela vykolejilo. V tu osudnou sobotu 5. 1. 1878 se Ernst Lötz vypravil na hudební umělecký večer, na kterém se účastnila celá vídeňská smetánka včetně ministerského předsedy Předlitavska a vlašimského rodáka Adolfa Daniela von Auersperga (1821-1885). A o událostech, ke kterým zde došlo, bohužel psaly poměrně podrobně tehdejší noviny minimálně ve Vídni a Praze. A jak tento příběh vyprávěli tehdejší bulvární novináři?

Na koncert přišel také „velmi dobře známý notář“ Ernst Lötz, který měl místo vpředu v řadě vedle známé pěvkyně vídeňské Dvorní opery (Hofoper) Marie Wiltové (1833-1891). Když se posadil, tak s ní zapředl společensky nevhodný velmi důvěrný hovor, ve kterém jí připomínal setkání na jistém matiné v Mariánských Lázních. Slečna Wiltová byla jeho způsoby poněkud překvapena, stejně jako poblíž sedící její kolegyně Katharina Schrattová (1853-1940). Naprosto šokující byla ale další slova Ernsta Lötze, kterými jí sdělil: „V Mariánských Lázních jsem býval notářem a advokátem Lötzem, ale nyní jsem díky milosti belgického krále belgickým vyslancem a jmenoval mě také vikomtem de X. [zde noviny vynechávají konkrétní jméno].“ Okolní společnost byla zcela v šoku, ale Dr. Lötz se vzápětí obrátil na ministerského předsedu Auersperga, začal mu tisknout silně ruku a chtěl s ním navázat rovněž konverzaci. Když to viděl neurolog primář a rodák z Opavy MUDr. Josef Standthartner (1818-1892), tak vzal Dr. Lötze za ruku a vyvedl ho ze sálu.

Další zprávy o Ernstu Lötzovi jsou jen ty, že ho v jeho notářském úřadě v Teplé již 23. 1. 1878 zastupoval jeho náhradník. Necelé čtyři měsíce po smrti Antona Lötze, tak zasáhla rodinu nová rána. Přišla o dalšího člena, který jakoby pro ně zemřel. Zejména pro Susannu Gerstnerovou-Lötzovou to muselo být naprosto zničující. Co bylo s Ernstem Lötzem dále, zůstává zatím zahaleno tajemstvím. Ještě v roce 1882 ho uvádějí státní ročenky jako notáře v Teplé, ale zřejmě funkci fakticky nevykonával. Dochovala se ale zpráva, že Susanna Gerstnerová-Lötzová příšla o všechny syny v mužném věku. Jeví se tak jako dosti pravděpodobné, že Ernst Lötz zemřel ještě před její smrtí v roce 1887, Nelze tak zcela vyloučit, že k tomu došlo v některém rakouském ústavu pro choromyslné.

Tento příběh nekončí vesele, ale i on patří k historii rodiny sklářských podnikatelů. Jím také opustíme rodinné záležitosti a opět se vrátíme ke sklářskému podnikání. I když v případě rodiny Lötzů jde o spojené nádoby.


Fotografie Ernsta Lötze se nedochovala, a tak si můžeme na obrázcích představit jen některé účastníky událostí onoho osudného vídeňského lednového večera.

 



Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ