PŘÍBĚH DVACÁTÝ OSMÝ - JOHANN LÖTZ ML. – IV. ČÁST (POSLEDNÍ LÉTA NA ŠUMAVĚ) | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ OSMÝ - JOHANN LÖTZ ML. – IV. ČÁST (POSLEDNÍ LÉTA NA ŠUMAVĚ)
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý osmý - Johann Lötz ml. – IV. část (poslední léta na Šumavě)

Johann Lötz ml. – IV. část (poslední léta na Šumavě)


V minulé části seriálu jsme se rozloučili s Johannem Lötzem ml. v době, kdy opouštěl Bavorsko a sklárnu Flanitzhutte a vrácel se s rodinou do Čech. Tento díl bude věnován jeho posledním letům, které prožil opět v Čechách.

Johann Lötz ml. se přestěhoval s rodinou v květnu 1876 do Kašperských Hor. Můžeme předpokládat, že se hned od počátku usadil v domě č. 151 v Baarově ulici za bývalým hotelem Bílá růže. Tehdy se ale tato ulice nazývala ještě Huterergasse, tedy „Kloboučnická ulička“ (původně zde musel bydlet nějaký kloboučník). Dům č. 151 patřil ve městě k výstavným a svou výškou a velikostí převyšoval okolní zástavbu. Dnes jej ale v Baarově ulici již nenajdeme, protože byl zhruba před dvaceti lety zbořen. Byla ale natolik nepřehlédnutelný, že jej snadno identifikujeme na řadě pohledů na město – viz obrazová příloha. Dům dokonce „hrál“ v televizním filmu Návštěva staré dámy z roku 1999, kde ho můžete vidět zhruba v 6 minutě a 40 sekundě, kdy kolem něj projíždí automobil. Je zde zřetelné, v jak špatném technickém stavu tehdy byl. (Za upozornění na tento film děkuje autorka dr. Vladimíru Horpeniakovi, který byl při tehdejším natáčení.)

Do Kašperských Hor přišli rodiče Johann a Kreszenzie Lötzovi s pěti dcerami. Nejstarší byla Karolina, které tehdy bylo šestnáct let, a druhá nejstarší byla čtrnáctiletá Kreszenzie, tyto dcery již známe z 25. dílu, protože se narodily ještě v Pasově. V Bavorsku na Flanitzhütte pa do rodiny manželů Lötzovým přibyly další čtyři dcery – Ernestina Johanna (* 24. 5. 1864), Mathilda Helena (* 6. 10. 1865), Juliana (16. 2. 1869 – 7. 5. 1869) a Ida (* 21. 8. 1871). Nejmladší z nich byly v době přestěhování do Kašperských Hor necelé čtyři roky.

Zde si můžeme klást otázku, proč nešel Johann Lötz ml. ke své matce do Klášterského Mlýna, aby jí a svému mladšímu bratrovi Antonovi pomohl s vedením sklárny. Zřejmě v té době nebyly vztahy mezi matkou a nejstarším synem ideální. Vypadá to tak, že podnikání Johanna Lötze ml. v Bavorsku považovala jeho matka za neúspěšné a asi nebyla ochotná mu svěřit jakoukoliv roli v rodinné firmě. Další otázkou je, čím se v posledních letech života Johann Lötz ml. živil, protože je označován stále jako sklářský továrník či bývalý sklářský továrník. Nejspíš zde žil z nějakého kapitálu jako soukromník, ale mohl se i věnovat nějakému typu investiční či obchodní činnosti. Pokud zde však měl nějaké podnikatelské aktivity, tak nejspíš nesouvisely přímo s rodinnou firmou a sklárnou v Klášterském Mlýně.

Stejně málo víme o jeho osobních zálibách či politické orientaci. Zajímavá je v tomto ohledu ojediněle dochovaná zmínka o tom, že byl ještě jako sklářský továrník z Klingenbrunnu řádným členem spolku u Orientálního muzea ve Vídni. To by mohlo souviset s jeho exportními aktivitami v Africe a Orientu. Bohužel ani o těchto jeho aktivitách nevíme zatím jinak nic.

Johann Lötz ml. žil v Kašperských Horách jen necelých pět let. Zemřel zde 5. února 1881 ve svých pětačtyřiceti letech na selhání ledvin. V úmrtním zápise je doslova uvedeno “Brightische Nierenentzündung“. Dnes se tato choroba nazývá glomerulonefritida a léčí se antibiotiky. Na počátku osmdesátých let 19. století byla ale situace jiná. Navíc není ani jasné, zda se jednalo o chronickou formu této choroby, nebo zda šlo o náhlou ataku. Pokud by šlo o chronickou chorobu, pak by to vysvětlovalo i případné omezení jeho podnikatelských aktivit. Čtvrtý den po smrti, 8. února 1881 byl Johann Lötz ml. pohřben v rodinné hrobce na rejštejnském hřbitově po boku svého mladšího bratra Antona.

Susannu Gerstnerovou-Lötzovou potkala další bolestná ztráta. Bylo jí tehdy již dvaasedmdesát let a během tohoto dlouhého života přišla o dva manžely, v roce 1877 o syna Antona a nyní čtyři roky poté i o syna Johanna. Z jejích dětí zůstali naživu již jen Ernest a Karolina. Měla ale také dvanáct vnoučat, z nichž nejstarší Johannově dceři bylo dvaadvacet let, nejstarší Antonově dceři Susanně jedenadvacet let a nejstaršímu synovi Karoliny Maxovi von Spaunovi pětadvacet let a vedl druhým rokem rodinnou firmu. Asi nikdy nezjistíme, kdo všechno byl v onen smutný únorový den na rejštejnském hřbitově. Jistě vdova Kreszenzia a jejích pět dcer, určitě Max von Spaun, vdova po Antonovi Lötzovi Franziska a její děti. Zda tu byla Susanna Gerstnerová-Lötzová není jasné, protože v této době již asi trvale žila u dcery Karoliny v St. Pöltenu.

Pětačtyřicetiletá vdova po Johannu Lötzovi ml. Kreszenzia podle všeho nezůstala dlouho na Šumavě, protože stopy po ní zde končí v roce 1881. Neodešla ale ani zpět do Pasova, ani do svého rodiště a není jasné, kde po manželově smrti s dcerami žila. Také životní osudy dcer Johanna Lötze ml. jsou zatím známé jen torzovitě. O nejstarší dceři Karolině nevíme nic, jen tolik, že žila ještě v době smrti svého otce a že jí bylo oněch dvaadvacet let. Druhé nejstarší dceři Kreszenzii bylo tehdy dvacet let a dochovala se o ní jediná zpráva, že v roce 1870 byla jako devítiletá v Královském vzdělávacím a výchovném ústavu pro mladé dívky (Königlichen Unterrichts- und Erziehungsanstalt für weibliche Jugend) v Nymphenbugu v Mnichově. A byla asi šikovná, protože tu dostala toho roku cenu za pletení. Ernestině bylo v době otcovy smrti osmnáct a asi se provdala za někoho z rodiny Moschkowitzů a je možné, že žila na počátku třicátých let 20. století v Berlíně. Nejvíce víme o Mathildě, které bylo v roce 1881 patnáct let. Její osud ukazuje, že finanční situace celé rodiny asi nebyla příliš dobrá. Mathilda žila nejméně od roku 1893 ve Vídni v Lichtensteinstrasse č. 105, kde se jí 17. října 1893 narodil nemanželský syn Georg (17. 10. 1893 – 25. 4. 1898 Vídeň). Je uváděna jako Handarbeiterin, což znamená, že pracovala jako dělnice v nějakém zatím blíže nespecifikovaném řemeslnickém provozu. O dva roky později – 13. března 1895 se jí zde narodilo další nemanželské dítě, dcera Adelheid či Adela. Právě díky této Adele (+ 23. 8. 1941 ve Vídni), která se v roce 1912 provdala za Karla Kaminskeho a díky jejím dětem se podařilo osud Mathildy alespoň částečně vystopovat. Zatím ale nevíme, jestli se po roce 1895 ještě provdala, ani kdy a kde zemřela. Z jejích dalších osudů známe jen to, že v roce 1898 žila ve Vídni na Weyprechtgasse č. 7. O nejmladší dceři Idě, které bylo v době otcovy smrti pouhých devět let, se žádné další zprávy nepodařilo dohledat.

Zejména prostřednictvím osudů Mathildy se dostáváme k majetkové otázce. Proč byla jedna z vnuček Susanny Gerstnerové-Lötzové evidentně zcela nemajetná a její sociální postavení se jeví jako mimořádně komplikované? Dědictví po Johannu Lötzovi ml. asi nebylo dostatečné na věno pro pět dcer, ale byla zde ještě asi poměrně bohatá rodina Kriegerů, z níž pocházela její matka Kreszenzie. Jak mohlo k takové situaci dojít a byly i její sestry v podobné ekonomické situaci? Byly osudy všech vnuček bohatého Johanna Lötze st. stejně těžké?


Na dvou pohlednicích Kašperských Hor z doby kolem roku 1900 (barevná) a z dvacátých let 20. století (černobílá) je vyznačen dům, ve kterém bydlela rodina Johanna Lötze ml. Obě pohlednice pocházejí ze soukromých sbírek a jejich majitelům patří dík za jejich dohledání a možnost publikování.


          

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ