PŘÍBĚH DVACÁTÝ SEDMÝ - JOHANN LÖTZ ML. – III. ČÁST (PODNIKÁNÍ NA FLANITZHÜTTE V BAVORSKU) | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ SEDMÝ - JOHANN LÖTZ ML. – III. ČÁST (PODNIKÁNÍ NA FLANITZHÜTTE V BAVORSKU)
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý sedmý - Johann Lötz ml. – III. část (podnikání na Flanitzhütte v Bavorsku)

Johann Lötz ml. – III. část (podnikání na Flanitzhütte v Bavorsku)

V minulé části seriálu jsme opustili Johanna Lötz ml. v době, kdy zakoupil sklárnu Flanitzhütte u Klingenbrunnu v Bavorsku. Zde pracoval a žil se svou rodinou v letech 1862 až 1876. V době koupě sklárny bylo Johannu Lötzovi ml. sedmadvacet let, měl jisté zkušenosti s podnikáním ve sklářství a pravděpodobně i se správou zemědělského statku Haidenhof (viz 25. díl seriálu). Do jaké míry byl disponovaný k tomu, aby úspěšně samostatně podnikal, to zůstává otevřenou otázkou.

Stručná informativní odbočka k bavorským sklárnám u Klingenbrunnu

V okolí Flanitzhütte na úpatí Roklanu u říček Flanitz a Ohe pracovala celá řada skláren. Již od konce 14. století je tu doložena pateříková huť v Hirschschlagu, v 15. století pak sklárna v Reichenbergu (později Riedlhütte – existovala do roku 2009) a k nim později přibyly sklárny v Klingenbrunnu a Spiegelau (zrušena na počátku 17. století), které byly založeny již před rokem 1521. Ke konci 17. století byla sklárna z Klingenbrunnu přeložena do dnešní Althütte a po polovině 18. století pracovaly sklárny i v Ochsenkopf a v místech současné Neuhütte. Na počátku třicátých let byla na statku Klingenbrunn aktivní jen jedna sklárna – Neuhütte (v roce 1839 přeložena do Spiegelau, později Stanglhütte, dnes Riedel Glass Works), Althütte byla mimo provoz. Na konci třicátých let 19. století byla místo Althütte vybudována nová moderní sklárna poblíž Flanitz (Maiernhütte, Flanitzhütte). A právě tuto poslední sklárnu si v roce 1862 koupil Johann Lötz ml. a po čtrnácti letech provozu ji prodal dalšímu zájemci. Sklárna Flanitzhütte poté pracovala až do roku 1929.

Sklárna Flanitzhütte podobně jako plánovaná sklárna Johannisthal u Mauthu (viz 26. díl seriálu) neleží daleko od české hranice. Vzdušnou čarou je to od Klášterského Mlýna zhruba 30 km. Ještě mezi světovými válkami bylo možné přejít po turistických stezkách z Modravy na Roklan (Großer Rachel) a odtud dolů k Flanitzhütte. Dnes je to poněkud obtížnější, protože bývalá cesta vede prvními zónami Národního parku Šumava a přes Železnou Rudu se protáhne na téměř 70 km. Osada, která kdysi vznikla v hlubokých lesích okolo sklárny, dodnes existuje a je zde asi patnáct domů (13.3001.48.9582).

Johann Lötz na Flanitzhütte

V červenci 1862 vyšly v Passauer Zeitung (Pasovské noviny) opakovaně inzeráty oznamující všem stavebním podnikatelům, že firma Johann Lötz ze sklárny v Klingenbrunnu dodává polobílé a vzorované okenní sklo a je schopna jej vyřídit přímo a dodat v bednách za tovární ceny po železnici až do Pasova. Inzerát také říká, že jde o velmi čisté a pěkné zboží a že vedle okenního skla vyrábí firma také skleněné stříbřené koule (jaké se vyrábějí i dnes), které pěkně vyzdobí interiéry i zahrady. V srpnu 1862 pak vyšlo rovněž v Passauer Zeitung oznámení, že: „Majitel továrny Johann Lötz ze Sušice v Čechách provozuje pod firmou Johann Lötz v Klingenbrunnu se nacházející sklárnu, která vyrábí duté a tabulové sklo a má svůj hlavní sklad v Pasově.“ Z toho je vidět, že Johann Lötz ml. nepodceňoval sílu reklamy a současně byl přesvědčen o tom, že najde v Pasově mnoho zákazníků.

Postupně také Johann Lötz ml. začal rozšiřovat výrobní program. V roce 1863 již inzeruje i výrobu „miniaturních zrcátek“ („Miniaturspiegel“). „Miniaturní zrcátka“ musela být v této době velmi oblíbená, protože jsou v několika dobových dokumentech výslovně jmenována a jeden autor o nich píše, že zasluhují mimořádné ocenění. Tato zrcátka byla vyvážena podle dalších dobových zpráv ve velkém do Afriky a Východní Indie (toto označení tehdy zahrnovalo dnešní indický subkontinent, Srí Lanku, Maledivy, Vietnam, Kambodžu, Thajsko, Myanmar, Malajsii apod.) Na obchod, výrobu a vývoz dohromady nemohl stačit jeden člověk, a tak Johanna Lötz ml. udělil v březnu 1863 prokuru firmy Ignatzi Sittlovi ml. A o deset let později pak svému účetnímu Josephu Eisnerovi.

O dva roky později, v roce 1865 inzeruje v novinách také „skleněné střešní tašky s úchytkami k zavěšení nejnovější konstrukce“, které firma doporučuje ke koupi zejména „pánům pivovarníkům“ a majitelům skleníků. Firma také slibuje, že toto zboží dodá za nejlevnější ceny, promptně a za solidních podmínek. V tomto roce je již Lötzova sklárna označována jako „továrna na tabulové sklo a miniaturní zrcátka“ („Tafel- und Miniatur-Spiegelfabrik“). Vedle toho vyrábí Johann Lötz ml. dál také skleněné stříbřené koule až do průměru 24 cm. Velmi inovativně také vydává inzerát speciálně orientovaný na duchovenstvo, ve kterém je doporučuje své skleněné koule jako skvělou ozdobu svatých hrobů.

Ke konci šedesátých let 19. století Johann Lötz ml. opět nabízí zboží z dále rozšířeného výrobního programu. Vedle běžící výroby tabulového skla a miniaturních zrcátek rozšiřuje výrobu dutého skla lisovaného do kovových forem po francouzském vzoru – zejména šlo pivní sklenice v různých velikostech. Vedle toho prodává komponenty pro petrolejové a plynové lampy, vázy, toaletní souprav a zejména vyzdvihuje luxusní zboží z tyrkysového, chrysoprasového a růžového alabastrového skla podle nejnovějších anglických vzorů. (Zde se jednalo nepochybně o tradiční rodinnou recepturu na alabastrové sklo, o kterém se podrobněji píše v 10. díle seriálu.) Kolem roku 1870 jsou dalším novým artiklem „buličí oči“ (Ochsenaugen), což byla kruhová okenní skla vyráběná po starém renesančním způsobu. Byla to velká specialita, na jejíž prodej měla výhradní právo jedna firma z Furthu. A v roce 1873 obchodoval Johann Lötz ml. i s korkovými zátkami.

V roce 1874 měl již Johann Lötz ml. vlastní prodejní sklad náměstí u dómu v Pasově, kde nabízel především okenní sklo soukromým zákazníkům i firmám. Jeho sklad s dílnou a obchodem nabízel také okenní rámy, skleněné krabice, zasklívání oken apod. Rovněž byl schopen vybavovat speciální zakázky pro novostavby, kdy dodával sklo v bednách po 30 m2.

I kolem poloviny sedmdesátých let 19. století pokračoval Johann Lötz ml. v inovacích výrobního programu. Například v roce 1875 zavedl jako novinku skleněná víčka na pivní holby „s imitací sklomalby“, o kterých píše, že jsou trvanlivější než malovaná porcelánová víčka. Zatím není zcela jasné, co to „imitace sklomalby“ z technického hlediska vlastně byla. Každopádně byly tyto nové výrobky doporučovány zejména cínařům. Další novinkou sklárny asi z poloviny sedmdesátých let byly „umělecky provedené“ svaté obrázky Ježíšova srdce a Marie ve zlacených rámech s podstavci pro podstavení.

Nevíme, do jaké míry sklárna prosperovala a zda byly časté změny výrobního programu a inovace výsledkem úspěšného provozu, nebo zda šlo o pokusy, jak zefektivnit skomírající podnikání. Základem výroby nepochybně bylo ploché okenní sklo, kterého zde bylo za rok vyrobeno kolem 40 000 m2. Je až s podivem, že tento široký výrobní program byl Johann Lötz schopen realizovat pouze u jedné sklářské pece s osmi pánvemi otápěné regenerativním systémem Siemens dřevem a zhruba 20 dělníky. Ve Flanitzhütte pracovalo například na počátku sedmdesátých let 19. století 18 sklářských dělníků.

V květnu 1876 Johann Lötz ml. sklárnu Flanitzhütte u Klingenbrunnu prodává a vrací se i s rodinou do Čech. Nemohl ale tehdy ani tušit, že mu zbývá už jen necelých pět let života. O jeho posledních letech a rodině bude vyprávět následující díl seriálu.

Sklárna Flanitzhütte u Klingenbrunnu ve druhé polovině 19. století (ilustrace Kláry Sedlo z připravované knihy o historii firmy Lötz)

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ