PŘÍBĚH DVACÁTÝ DRUHÝ - ROK VELKÝCH ZMĚN – 1855 | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ DRUHÝ - ROK VELKÝCH ZMĚN – 1855
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý druhý - Rok velkých změn – 1855

Rok velkých změn – 1855

Kolem poloviny padesátých let 19. století nebyly politické poměry v habsburské monarchii utěšené. Všemocný stát dohlížel na konání i myšlení lidí s velkou přísností. Sledováno nebylo jen to, co kdo napsal nebo řekl, ale tajná policie věnovala pozornost i „nevhodnému“ oblékání či úpravě vousu. Určité tvary „revolučních“ klobouků či „revoluční“ kravaty byly již považovány za podezřelé a podobně tomu bylo i u „revolučních“ plnovousů. Každodenní život byl postupně svazován tisíci drobných nařízení a předpisů. Na druhé straně byly uvolňovány živnosti a překážky pro rozvoj průmyslové výroby. Lidé se tak utíkali do soukromí a podnikání a snažili se na tíživé okolnosti života zapomenout. Není náhodou, že právě v tomto roce byla vydána Babička Boženy Němcové. Chapadla stísňujících politických poměrů samozřejmě dosahovala i do odlehlého šumavského Klášterského Mlýna, kde se dotýkala nejen druhého manžela Susanny Lötzové Franze Xavera Gerstnera, ale zprostředkovaně i celé rodiny.

Jaké byly tehdy poměry v rodině Susanny Lötzové-Gerstnerové, to se můžeme jen dohadovat. Podle nepřímých dokladů to ale vypadá tak, že nejstarší syn Johann, kterému bylo v roce 1855 již dvacet let, zřejmě nevycházel příliš dobře se svým otčímem. Již v roce 1853, kdy mu bylo 18 let, požádal poručníka sušického lékárníka a starostu Franze Firbase (1807-1879) o zplnoletnění (tehdy byla hranice dospělosti 21 let). Firbas ale jeho žádosti nevyhověl, a tak se Johann Lötz mladší obrátil přímo k císaři, aby mu v tomto ohledu byl udělen dispens. Podle všeho ale ani této žádosti nebylo vyhověno. Pověsti praví, že mladý Johann byl, jak by asi tehdy řekli „povahy poněkud neklidné“. Ale matka se ho podle všeho snažila přitáhnout ke sklářskému podnikání a tak měl někdy v letech 1853 až 1857 Johann Lötz pravděpodobně nějaký podíl na spravování rodinné sklárny. Poté však odešel do Bavorska a jeho roli ve firmě převzal mladší bratr Anton. Bavorské osudy Johanna Lötze jsou rovněž úzce spjaté se sklářským podnikáním a budeme jim věnovat pozornost v samostatném dílu našeho seriálu.

Mladšímu Antonovi bylo v roce 1855 teprve sedmnáct let a zřejmě nežil v této době trvale v Klášterském Mlýně. Podle dochovaných zpráv studoval tehdy na pražské polytechnice, kde byly různé kratší i delší, jak bychom asi dnes řekli studijní programy. Anton se vrátil do Klášterského Mlýna zřejmě v roce 1857 a pracoval zde nejméně do začátku léta 1859. Dne 8. června 1859 se totiž oženil ve svých jedenadvaceti letech v Linci s Franziskou Josefou Bauernfeidovou, dcerou zdejšího hostinského. V následujících letech žili manželé zřejmě trvale v Linci, kde se jim narodily první děti – Susanna Franziska Theresia Caroline (1860), Franziska (1861) a Anna Theresia (1862). Až poté se Anton s manželkou přestěhoval zpět na Šumavu.

Na začátku roku 1855 odešla z domu v Klášterském Mlýně také Susannina jediná dcera Karolina. Ta se provdala 23. ledna 1855 v devatenácti letech za o devět let staršího rakouského notáře Maxmiliana Josefa Antona rytíře Spauna (1827-1897). Toho s nejvyšší pravděpodobností seznámil s budoucí manželkou její vlastní otčím. Odkud se Spaun s Gerstnerem mohli znát, nevíme, ale možností byla řada. Spaun byl podobně jako o jedenáct let starší Gerstner svým politickým zaměřením liberál, takže zde mohlo být souznění ve vzdoru proti tehdejším politickým poměrům. Také byli oba právníci a mohli se setkat i v tomto prostředí. Každopádně byla svatba Karoliny Lötzové s Maxmilianem Spaunem pro budoucnost firmy Lötz klíčová. Prvním dítětem vzešlým z tohoto svazku byl totiž Maxmilinan von Spaun mladší, který se narodil 15. února 1856 v Linci. Právě toto dítě se mělo v budoucnosti stát dědicem své babičky Susanny Gerstnerové-Lötzové, aby dovedlo firmu Johanna Lötze vdova k její světové slávě.

Ani nejmladší Ernest nebyl již v roce 1855 v Klášterském Mlýně, protože od školního roku 1854-1855 již studoval na církevním gymnáziu v rakouském Kremsmünsteru. Tuto školu ukončil v roce 1858 a začal studovat po vzoru svého otčíma Gerstnera či švagra Spauna na vysoké škole práva. I on se stal podobně jako Spaun později notářem.

Děti tak postupně odcházely a skelmistrovská domácnost v Klášterském Mlýně byla tak najednou nezvykle pustá. Susanna zřejmě zůstávala často sama na Šumavě a spravovala sklárnu, zatímco Franz Xaver Gerstner se věnoval spíše obchodu a byl často na cestách. Jedna z jeho cest na podzim 1855 také do Lince, kde se ubytoval v hotelu Bairischer Hof na ulici Hofberg 4. Byl to jeden z lepších lineckých hotelů, ve kterém bydlel v osmdesátých letech 18. století mimo jiné také císař Josef II., jehož návštěvu na dodnes stojící budově připomíná pamětní deska.

Asi již do Lince přijel Franz Xaver Gerstner bohužel již s nákazou břišním tyfem, který se projevil horečkami a vyrážkou. K nákaze mohl přijít kdekoliv na cestách, protože tyfus se přenáší kontaminovanou vodu či jídlem a hygienické poměry v tehdejších hostincích nebyly často příliš na výši. Každopádně šlo tehdy o nemoc velmi vážnou. Nevíme, jak dlouho stonal ve svém hotelovém pokoji a po kolika dnech strádání zde 10. října 1855 ve věku 49 let zemřel. Vzhledem k závažnosti a nakažlivosti choroby nebyl možný převoz těla na Šumavu, a tak byl Franz Xaver Gerstner brzy v Linci pochován. Zda dostala jeho manželka Susanna zprávu o jeho úmrtí tak, aby se mohl zúčastnit pohřbu, to nevíme. Ale s ohledem na nutnost rychlého pohřbu a k dopravním možnostem je to spíš nepravděpodobné. Pohřeb tak podle všeho zařizoval Maxmilian Spaun s manžekou Karolinou.

Smrt druhého manžela byla pro Susannu těžkou ranou, s níž se pravděpodobně až do konce svých dnů nevyrovnala. Ale ani tentokrát si nemohla dovolit smutku podlehnout, protože se musela dál starat o rodinný podnik. I když byl někdo, kdo byl schopen jí účinně pomoci, její švagr a současně syn jejího bratrance Michael Huska (1823-1863). Ten se stal správcem sklárny v Klášterském Mlýně. Závod musel běžet dál. Bylo nutné vyřizovat zakázky a také zde byli zaměstnanci závislí na prosperitě podniku. V Klášterském Mlýně žil také jako vdovec Franzův otec Johann Gerstner, který zde 6 května 1873 na tehdejší dobu ve velmi kmetském věku pětaosmdesáti let zemřel. Starala se o něj asi především jeho dcera Klara a její manžel Michael Huska.

Zůstává otázkou, nakolik ovlivnil odchod Franze Xavera Gerstnera podnikání firmy Johanna Lötze vdova. Zdá se, jakoby se firma více orientovala jen na dodávky kvalitního dutého skleněného polotovaru a tabulového skla. Za éry Susanny Gerstnerové-Lötzové se až do roku 1879 už nikdy nezúčastnila žádného mezinárodního ani domácího výstavního podniku. Firma ale rozhodně prosperovala.

Vývoji sklárny v Klášterském Mlýně a historii firmy Johanna Lötze vdova po polovině padesátých let 19. století se budeme věnovat v následujících dílech seriálu.

Na ilustračním obrázku z počátku 20. století je Urfahr, část Lince, kde žily ve druhé polovině padesátých let 19. století rodiny Maxmiliana Spauna a Antona Lötze.

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ