PŘÍBĚH DVACÁTÝ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – FAKTOR A SKLÁŘI | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

Předchozí část seriálu byla věnována otázkám souvisejícím obecně se skladbou personálu nové sklárny firmy Johanna Lötze vdova v Klášterském Mlýně, po zakoupení v únoru 1852. V této části se blíže seznámíme především s těmi, kdo pracovali přímo ve sklářské huti. Jejich jména zachytila zejména rejštejnské matriky.

Nejdůležitější byl faktor, jakýsi správce sklárny, který se staral o její každodenní chod. Zejména šlo o technické vedení provozů, protože majitelka nebyla vyučená sklářka a její manžel byl právník. Ve Ferdinandově Údolí byl zaměstnán jako faktor sklárny Adalbert Denk, ten ale na novou firemní sklárnu nepřešel, a proto musela Susanna Gerstnerová-Lötzová hledat někoho nového. První volba padla na Johanna Welliga (asi 1813 – ?). Šlo o zkušeného skláře z Annína, který je jako faktor v Klášterském Mlýně zmiňován k březnu 1852. Wellig se ale buď neosvědčil, nebo odešel za lepší nabídkou. A tak se novým faktorem stal Leopold Kubo (asi 1828 – 24. 10. 1853 Klášterský Mlýn), syn papírníka z Kašperských Hor. Ani on ale tuto funkci nevykonával dlouho, protože již v říjnu 1853 zemřel náhle na tyfus.

Po něm přichází Michael Huska (6. 6. 1823 Chodová Planá – 10. 4. 1863 Klášterský Mlýn), který byl krátce předtím správcem statku Debrník. A jak ukazuje už jméno, šlo o příbuzného Susanny Gerstnerové-Lötzové, rozené Huskové. Michael byl jednak synem jejího bratrance Josefa, ale vazby na rodinu posílil i tím, že se v roce 1848 oženil s Klarou (21. 5. 1823 Chodová Planá – po 1863), sestrou Susannina manžela Franze Xavera Gerstnera. Michael Huska vedl provoz sklárny až do své smrti v dubnu 1863. Poté převzal jeho funkci hutního faktora Ignatz Schleich, velmi zkušený sklář, který pracoval v Klášterském Mlýně nejméně od srpna roku 1854.

A žádný průmyslový závod se v polovině 19. století nemohl obejít ani bez účetního. Tím byl v prvních letech u firmy Lötz v Klášterském Mlýně Josef Meißner. Není zatím jasné, jak dlouho zde celkem pracoval a ani nevíme, odkud přišel. Není vyloučeno, že v kanceláři sklárny spolu s ním pracoval ještě další úředník.

Výroba kvalitního skla závislá zejména na taviči, který míchal sklářské kmeny. V Klášterském Mlýně to byl od počátku 50. let 19. století zkušený Johann Denk, který sem přešel z Ferdinandova Údolí. Někdy kolem poloviny 50. let jej střídá na krátkou dobu další tavič Josef Fuchs (asi 1813 – 8. 12. 1856 Klášterský Mlýn).

Dalšími nezbytnými činnostmi nutnými pro úspěšný chod sklárny byly výroba pánví a forem. Pánvařem v Klášterském Mlýně byl v 50. letech 19. století Alois Robl, syn taviče z některé z debrnických hutí Georga Robla. Formy pak zhotovoval Lorenz Jarosch, syn tkalce z Dolní Vltavice. Ten se pravděpodobně vyučil jako mnoho jiných na některé ze skláren na Vimpersku.

A pracovali zde i topiči a dřevaři, ale jejich jména z 50. let 19. století rejštejnské matriky nezaznamenávají. Z topičů je zde zmíněn jen jediný – Johann Rippel. Celkem zde podle statistiky ale pracovali čtyři. Ani jména dvou dřevorubců, kteří měli být tehdy kmenovými zaměstnanci sklárny, dosud neznáme. Ti ale nemuseli nutně bydlet v Klášterském Mlýně.

Pro chod podniku byli však klíčoví zejména skláři. Těch podle statistických výkazů pracovalo v letech 1852-1853 ve sklárně sedm. V matrikách je v letech 1851 až 1853 také doloženo celkem sedm jmen sklářů, kteří měli pracovat v Klášterském Mlýně. Z Ferdinadova Údolí sem přišel v roce 1851 Andreas Alferi, který zde pracoval nejméně do roku 1859 a asi i v následujících letech. Jen málo vímě o Johannu Fukenriederovi, který bydlel v březnu 1852 v Rejštejně, nejspíš pocházel z Annína, kde byla usazená stejnojmenná a poměrně rozvětvená rodina. Mohli bychom tedy předpokládat, že přišel do Klášterského Mlýna z Annína.

Dalším zdejšími skláři byli synové Josefa Bachofnera, který pracoval na sklárně v Podlesí, kam přišel z Dolních Rakous kolem poloviny 30. let 19. století. Tři z jeho synů spojili svůj osud na čas se sklárnou v Klášterském Mlýně. Prvním byl brusič skla Josef (asi 1806 – ?), který zde pracoval již ve druhé polovině 30. let 19. století, ještě v době, kdy měl sklárnu Johann Baptist Eisner. Poté, co koupila sklárnu firma Lötz, sem přešli nejspíš z Podlesí jako skláři jeho bratři Ignatz (asi 1805 – 21. 9. 1855 Klášterský Mlýn) a Karl (asi 1819 - ?). Zatímco starší Ignatz přišel na Šumavu již s rodinou, mladší Karl se v listopadu 1853 v Rejštejně oženil s Theresií Prantlovou/Brandlovou ze Železné Rudy. Ignatz v Klášterském Mlýně zemřel v září 1855 na úplavici, kterou tehdy mimo něj nepřežili ve sklářské osadě další tři lidé včetně jeho vlastního sedmnáctiletého syna Michaela. Karl pracoval v Klášterském Mlýně ještě na konci 50. let 19. století.

Nejméně od srpna 1852 do prosince 1853 byl sklářem v Klášterském Mlýně také Josef Bretl, který pocházel z Vimperska. Asi nejstarším z tehdejších sklářů byl Michael Schleich (kolem 1788 asi Lučina v okrese Domažlice – 12. 3. 1852 Rejštejn). Michael byl otcem výše zmíněného Ignatze Schleicha, pozdějšího faktora sklárny a v Klášterském Mlýně. Ignatz sice není výslovně uveden v matrikách v letech 1852-1853, ale s největší pravděpodobností zde již pracoval. Jeho odnášníkem či učněm pak mohl být v této době také jeho mladší bratr Anton (asi 1838 - ?).

Vedle jmenovaných profesí pracovaly v Klášterském Mlýně v letech 1852-1853 také desítky zušlechťovatelů skla. Jim bude věnován příští díl seriálu.

Na obrázku je vyobrazena práce pánvařů v době po polovině 19. století.