PŘÍBĚH DVACÁTÝ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – FAKTOR A SKLÁŘI | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ -  LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – FAKTOR A SKLÁŘI
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý - Lidé v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století – faktor a skláři

Předchozí část seriálu byla věnována otázkám souvisejícím obecně se skladbou personálu nové sklárny firmy Johanna Lötze vdova v Klášterském Mlýně, po zakoupení v únoru 1852. V této části se blíže seznámíme především s těmi, kdo pracovali přímo ve sklářské huti. Jejich jména zachytila zejména rejštejnské matriky.

Nejdůležitější byl faktor, jakýsi správce sklárny, který se staral o její každodenní chod. Zejména šlo o technické vedení provozů, protože majitelka nebyla vyučená sklářka a její manžel byl právník. Ve Ferdinandově Údolí byl zaměstnán jako faktor sklárny Adalbert Denk, ten ale na novou firemní sklárnu nepřešel, a proto musela Susanna Gerstnerová-Lötzová hledat někoho nového. První volba padla na Johanna Welliga (asi 1813 – ?). Šlo o zkušeného skláře z Annína, který je jako faktor v Klášterském Mlýně zmiňován k březnu 1852. Wellig se ale buď neosvědčil, nebo odešel za lepší nabídkou. A tak se novým faktorem stal Leopold Kubo (asi 1828 – 24. 10. 1853 Klášterský Mlýn), syn papírníka z Kašperských Hor. Ani on ale tuto funkci nevykonával dlouho, protože již v říjnu 1853 zemřel náhle na tyfus.

Po něm přichází Michael Huska (6. 6. 1823 Chodová Planá – 10. 4. 1863 Klášterský Mlýn), který byl krátce předtím správcem statku Debrník. A jak ukazuje už jméno, šlo o příbuzného Susanny Gerstnerové-Lötzové, rozené Huskové. Michael byl jednak synem jejího bratrance Josefa, ale vazby na rodinu posílil i tím, že se v roce 1848 oženil s Klarou (21. 5. 1823 Chodová Planá – po 1863), sestrou Susannina manžela Franze Xavera Gerstnera. Michael Huska vedl provoz sklárny až do své smrti v dubnu 1863. Poté převzal jeho funkci hutního faktora Ignatz Schleich, velmi zkušený sklář, který pracoval v Klášterském Mlýně nejméně od srpna roku 1854.

A žádný průmyslový závod se v polovině 19. století nemohl obejít ani bez účetního. Tím byl v prvních letech u firmy Lötz v Klášterském Mlýně Josef Meißner. Není zatím jasné, jak dlouho zde celkem pracoval a ani nevíme, odkud přišel. Není vyloučeno, že v kanceláři sklárny spolu s ním pracoval ještě další úředník.

Výroba kvalitního skla závislá zejména na taviči, který míchal sklářské kmeny. V Klášterském Mlýně to byl od počátku 50. let 19. století zkušený Johann Denk, který sem přešel z Ferdinandova Údolí. Někdy kolem poloviny 50. let jej střídá na krátkou dobu další tavič Josef Fuchs (asi 1813 – 8. 12. 1856 Klášterský Mlýn).

Dalšími nezbytnými činnostmi nutnými pro úspěšný chod sklárny byly výroba pánví a forem. Pánvařem v Klášterském Mlýně byl v 50. letech 19. století Alois Robl, syn taviče z některé z debrnických hutí Georga Robla. Formy pak zhotovoval Lorenz Jarosch, syn tkalce z Dolní Vltavice. Ten se pravděpodobně vyučil jako mnoho jiných na některé ze skláren na Vimpersku.

A pracovali zde i topiči a dřevaři, ale jejich jména z 50. let 19. století rejštejnské matriky nezaznamenávají. Z topičů je zde zmíněn jen jediný – Johann Rippel. Celkem zde podle statistiky ale pracovali čtyři. Ani jména dvou dřevorubců, kteří měli být tehdy kmenovými zaměstnanci sklárny, dosud neznáme. Ti ale nemuseli nutně bydlet v Klášterském Mlýně.

Pro chod podniku byli však klíčoví zejména skláři. Těch podle statistických výkazů pracovalo v letech 1852-1853 ve sklárně sedm. V matrikách je v letech 1851 až 1853 také doloženo celkem sedm jmen sklářů, kteří měli pracovat v Klášterském Mlýně. Z Ferdinadova Údolí sem přišel v roce 1851 Andreas Alferi, který zde pracoval nejméně do roku 1859 a asi i v následujících letech. Jen málo vímě o Johannu Fukenriederovi, který bydlel v březnu 1852 v Rejštejně, nejspíš pocházel z Annína, kde byla usazená stejnojmenná a poměrně rozvětvená rodina. Mohli bychom tedy předpokládat, že přišel do Klášterského Mlýna z Annína.

Dalším zdejšími skláři byli synové Josefa Bachofnera, který pracoval na sklárně v Podlesí, kam přišel z Dolních Rakous kolem poloviny 30. let 19. století. Tři z jeho synů spojili svůj osud na čas se sklárnou v Klášterském Mlýně. Prvním byl brusič skla Josef (asi 1806 – ?), který zde pracoval již ve druhé polovině 30. let 19. století, ještě v době, kdy měl sklárnu Johann Baptist Eisner. Poté, co koupila sklárnu firma Lötz, sem přešli nejspíš z Podlesí jako skláři jeho bratři Ignatz (asi 1805 – 21. 9. 1855 Klášterský Mlýn) a Karl (asi 1819 - ?). Zatímco starší Ignatz přišel na Šumavu již s rodinou, mladší Karl se v listopadu 1853 v Rejštejně oženil s Theresií Prantlovou/Brandlovou ze Železné Rudy. Ignatz v Klášterském Mlýně zemřel v září 1855 na úplavici, kterou tehdy mimo něj nepřežili ve sklářské osadě další tři lidé včetně jeho vlastního sedmnáctiletého syna Michaela. Karl pracoval v Klášterském Mlýně ještě na konci 50. let 19. století.

Nejméně od srpna 1852 do prosince 1853 byl sklářem v Klášterském Mlýně také Josef Bretl, který pocházel z Vimperska. Asi nejstarším z tehdejších sklářů byl Michael Schleich (kolem 1788 asi Lučina v okrese Domažlice – 12. 3. 1852 Rejštejn). Michael byl otcem výše zmíněného Ignatze Schleicha, pozdějšího faktora sklárny a v Klášterském Mlýně. Ignatz sice není výslovně uveden v matrikách v letech 1852-1853, ale s největší pravděpodobností zde již pracoval. Jeho odnášníkem či učněm pak mohl být v této době také jeho mladší bratr Anton (asi 1838 - ?).

Vedle jmenovaných profesí pracovaly v Klášterském Mlýně v letech 1852-1853 také desítky zušlechťovatelů skla. Jim bude věnován příští díl seriálu.

Na obrázku je vyobrazena práce pánvařů v době po polovině 19. století.

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ