PŘÍBĚH DEVATENÁCTÝ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – PLATY A BYDLENÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

Lidé v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století – platy a bydlení

V situaci opouštění některých závodů (Ferdinandovo Údolí, Komorní huť, Annín) a koupi nových (Klášterský Mlýn) docházelo také k proměně personálu. Někteří ze stávajících zaměstnanců zůstali u nových provozovatelů závodů, jiní odešli na nová působiště a někteří přešli s firmou do nového centrálního závodu v Klášterském Mlýně. Ale i v Klášterském Mlýně už byli skláři a zejména brusiči, z nichž někteří se stali zaměstnanci nově příchozí firmy. Podívejme se tedy blíže na to, jak se konstituoval personál nového centrálního závodu firmy Lötz.

Z let 1852 až 1853 známe ze statistiky Obchodní a živnostenské komory v Plzni data o stavu kvalifikovaného personálu sklárny v Klášterském Mlýně. V roce 1852 zde pracoval jeden tavič, čtyři topiči, sedm sklářů se sedmi odnášníky, jeden draslář (výrobce potaše), jeden stupař (obsluha stoupy), jeden formař, dva dřevorubci a jeden forman. O rok později je vedle stávajícího personálu uváděn ještě jeden truhlář (výrobce beden) a také se zde nově objevují dva podkladači zrcadel – tato informace je mimořádně zajímavá a zatím těžko vysvětlitelná. Snad se zde podkládala fólií nějaká menší zrcátka židovské míry. Vedle těchto zaměstnanců zde pracovala řada brusičů a zcela jistě i jeden malíř skla, kterého statistika vůbec nezachytila.

Dochovaly se i orientační údaje o platech některých pracovníků z tehdejšího personálu sklárny. Tavič, topiči, skláři, odnášníci, formař a pánvař dostávali týdně za 12 hodinovou práci od 1 do 12 zlatých, počet pracovních dnů u sklářů se odvíjel od tavících cyklů pecí. Pokud tato čísla rozebereme podle analogií z jiných sklářských oblastí, tak zde byla značná diferenciace – nejvyšší plat měli obvykle taviči – to bylo těch 12 zlatých týdně. Mzdy sklářů se pohybovaly zhruba mezi 8 až 10 zlatými (specializovaní tabuláři měli platy asi o třetinu vyšší než skláři vyrábějící duté sklo), ale výpočty platů byly poměrně komplikované, protože se odvíjely u dutého skla od zpracovaných hutních set a tisíců výrobků. Počet výrobků na jeden hutní set se pak vypočítával podle typu a náročnosti zpracování jednotlivých produktů. Nejméně brali ve sklárně chlapci-odnášníci, to byl týdně zpravidla 1 zlatý nebo něco lehce přes jeden zlatý. U zušlechťovatelů skla byly platy obvykle nižší než u sklářů a tito pracovníci byli placeni od kusu. Jejich mzda se na počátku 50. let 19. století pohybovala v Klášterském Mlýně od 3 do 10 zlatých týdně. Výrobce potaše, stupař, forman a dřevaři brali týdně zhruba 2 zlaté.

A co bylo za tyto platy ke koupi? Přepočty jsou dost obtížné, protože ceny jednotlivých produktů se mohly lišit podle kraje, ročního období a dostupnosti, ale lze si udělat určitou hrubou představu. Ještě je podstatné zmínit, že jeden zlatý měl 60 krejcarů. Bochník chleba (podle typu, váhy a kvality) stál asi kolem 20 krejcarů, kilo pšeničné mouky asi 25 krejcarů, kilo brambor asi 1,5 krejcaru, litr mléka asi 12 krejcarů, jedno vejce stálo mezi 1,5 až 2 krejcary, kilo hovězího masa kolem 30 krejcarů a paklík obyčejného tabáku asi 4 až 6 krejcarů. Kráva se dala pořídit asi od 30 zlatých, ale mohla stát i 100 zlatých. Cena slepice na vaření byla asi 15-20 krejcarů.

K platům mohli mít zaměstnanci sklárny také další výhody – bydlení zdarma v továrních bytech, za jistých okolností louky či pole k vlastnímu obdělávání, deputátní otop apod. Některé z těchto výhod poskytovala jistě i firma Lötz, ale přesné zprávy se nedochovaly.

Z matričních knih je také možné rekonstruovat, kde zaměstnanci sklárny v Klášterském Mlýně kolem poloviny 19. století bydleli. Když se tehdy po mostku přes Otavu přešlo do Klášterského Mlýna, tak stál kousek za mostkem vlevo (v místech dnešního čísla popisného 9 – Penzion Klášterský Mlýn) rozlehlý čtvercový hospodářský dvůr. Tehdy to byl dům číslo popisné 1. a vedle částí určených k zemědělskému využití zde byla také část, ve které bydlela rodina skelmistra či faktora a také někteří ze zaměstnanců sklárny, Vedle nich tu bydlela i zemědělská čeleď. Po polovině 19. století v tomto objektu zjevně přibývají byty pro zaměstnance sklárny na úkor zemědělského využití – bydlel zde například pánvař, skláři, brusiči apod. A v průběhu času se zde musel rozšiřovat i prostor pro rodinu majitelky sklárny. Zdá se, že někdy na přelomu 50. a 60. let 19. století již obrovský objekt hospodářského dvora sloužil svému původnímu účelu zřejmě jen z menší části. Zemědělská výroba byla ale nesporně zachována, protože jsou zde postupně doloženi různí zemědělští správci (šafáři) – např. nejméně od roku 1851 do 1856 to byl Martin Schmidl a po něm od roku 1857 Martin Böhm.

Těsně u hospodářského dvora stála dvě menší stavení číslo 2. a číslo 3., ve kterých byly další byty zaměstnanců sklárny. Tyto sklářské obytné domy byly obvykle většími objekty, v nichž měly jednotlivé rodiny svou místnost či místnosti. Vedle rodin zde pak bydleli i svobodní zaměstnanci, kteří obvykle sdíleli ve větším počtu jednu místnost. V čísle 3. bydlela například rodina truhláře, rodina stupaře, některé rodiny sklářů a pomocné síly. V domě číslo 2. bydleli skláři. Ženatí skláři, brusiči, topiči a tavič bydleli s rodinami nejčastěji přímo v čísle popisném 4., což byla rozlehlá vlastní budova sklárny, ve které musela být poměrně velká obytná část. Zde bydlel kolem roku 1852 i faktor sklárny Johann Wellig. Po polovině 19. století s růstem počtu pracovních sil se objevují i obytné doby č. 5., č. 6. a č. 14. a také musely být přestavěny a rozšířeny původní obytné domy č. 2. a č. 3., v nichž roste počet ubytovaných rodin. Ale ubytovací prostory přímo v Klášterském Mlýně rozhodně nikdy nestačily pro všechny zaměstnance, a tak jich část našla bydlení formou pronájmu v mnoha různých chalupách v celém Rejštejně.

A kdo byli konkrétní lidé, kteří tehdy žili ve sklářské osadě Klášterský Mlýn, to bude tématem dalšího dílu seriálu.

Na obrázku je osada Klášterský Mlýn na konci 70. let 19. století – je tu sklárna (A), budova hospodářského dvora s obydlími skelmistrové a sklářů (B), brusírna (C) a domy, ve kterých žili zaměstnanci sklárny (D).