PŘÍBĚH ČTRNÁCTÝ – SUSANNA LÖTZOVÁ – NOVÉ ZAČÁTKY | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH ČTRNÁCTÝ –  SUSANNA LÖTZOVÁ – NOVÉ ZAČÁTKY
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh čtrnáctý – Susanna Lötzová – nové začátky

Na konci desátého dílu tohoto seriálu jsme opustili Susannu Lötzovou u hrobu jejího manžela na hřbitově při Svatém Mouřenci. Když sjela či sešla se čtyřmi dětmi ze hřbitova dolů do údolí do skelmistrovského domu, musela nepochybně začít řešit spoustu problémů. Pro samotnou ženu tehdy nebyl život po právní stránce zcela jednoduchou záležitostí. Tehdejší Občanský zákoník z roku 1811 jí třeba neumožňoval, aby byla poručnicí vlastních dětí, ale majitelkou firmy a podnikat mohla, ale byla tady řada z dnešního hlediska nepředstavitelných úskalí. Při překonávání všech úkolů, které před ní stály, musela tak prokázat velkou houževnatost a mimořádné úsilí. Již v roce 1844 změnila název firmy na „Johann Lötz Witwe“ („Johanna Lötze vdova“) a začala záhy podnik rozšiřovat.

Prvním krokem byla již v listopadu 1844, koupě statku Debrník. Statek byl na prodej v důsledku konkurzu kdysi slavné firmy na výrobu plochého skla a zrcadel rodiny Abeleů. Susanna Lötzová jej koupila za 105 tisíc zlatých od Norberta Habicha krátce po tom, co jej on sám vydražil v konkurzu. Tehdy zde byly dvě krátce předtím vyhašené sklárny. Susannu zajímala víc sklárna ve Ferdinandově Údolí těsně u bavorské hranice, kde byla zhruba deset let předtím velkým nákladem vybudována výroba litého zrcadlového skla a která byla zdejším větším provozem. Nedávno vystavěná sklárna byla v dobrém stavebním stavu, ale Susanna neměla zakázky na lité zrcadlové sklo, potřebovala vyrábět především duté sklo. A tak došlo k zásadnímu proměně zaniklé továrny na lité sklo na tehdy běžnou sklárnu s pánvovou pecí na výrobu dutého skla. Možná měla nějaký slušnější zisk z rozprodeje zdejšího inventáře. Do provozu uvedla i druhou zdejší sklárnu Komorní (či Kamerální) huť, kde ponechala výrobu plochého tabulového skla. Výrobě polotovaru pro výrobu zrcadel se Susanna Lötzová nikdy nevěnovala.

Vnitřní přestavba sklárny ve Ferdinandově Údolí byla asi započata někdy na přelomu let 1844 a 1845 a sklárna byla uvedena do provozu s novým výrobním programem asi někdy v létě nebo na podzim 1845. A byla zde vybudována nebo přestavěna také nová brusírna dutého skla. Celá přestavba sklárny musela být velmi nákladným projektem, ale dědictví po Johannu Lötzovi nebylo zanedbatelné.

Zhruba v době dokončování či zprovoznění sklárny ve Ferdinandově Údolí došlo k zásadní proměně i v soukromém životě mladé vdovy Susanny Lötzové. Dne 11. srpna 1845 se znovu provdala v kostele na Mouřenci za o sedm let mladšího právníka Franze Xavera Gerstnera (2. 5. 1816 Chodová Planá – 10. 10. 1855 Linz), rodáka z Chodové Plané. Se svým druhým manželem se zřejmě poznala při návštěvě rodného města. A jak ukazují různé nepřímé indicie, musela to být opravdu láska, která je svedla dohromady. A druhý sňatek rozhodně schvalovali i přátelé Johanna Lötze, protože za svědky šli Johann Rudolf, starosta Kašperských Hor a Franz Firbas, starosta Sušice a poručník Lötzových a Susanniných dětí.

Franz Gerstner byl nepochybně zajímavý tehdy devětadvacetiletý mladý muž. Syn krejčovského mistra vystudoval v letech 1838 až 1841 pražskou právnickou fakultu a nějakou dobu působil v Praze jako advokát. Po sňatku se Susannou Lötzovou se přestěhoval na Šumavu a podle souvislostí se zdá, že manželé bydleli společně ve skelmistrovském domě v Anníně a na zámeček v Debrníku spíše dojížděli. Sňatek s bohatou podnikatelkou otevřel Franzi Xaveru Gerstnerovi cestu k nezávislosti a později i k politické kariéře. Současně ale on vnesl do šumavského sklářského podnikání své ženy jistý rozměr „světovosti“ či alespoň „středoevropskosti“. Susanně, která neměla žádné vyšší formální vzdělání ani soukromé učitele, tak musel podstatně rozšířiřovat obzory.

Není jasné, zda to byl právě Franz Xaver Gerstner, kdo inspiroval svou tehdejší ještě snoubenku Susannu Lötzovou k přihlášení k prezentaci výrobků firmy na celorakouské průmyslové výstavě, která se konala od května do června 1845 ve Vídni. Firma tehdy obeslala výstavu kolekcí dutého skla, za kterou získala jedno z 263 čestných uznání. Vídeňská porota její produkci sice ocenila, ale dvě šumavské sklářské firmy na tom byly lépe. Zlatou medaili zde získala za duté sklo firma Meyrovi synovci z Adolfova u Vimperka a Lenory a také firma Johanna Antona Zieglera z hutě Pod Ostrým (Osserhütte) za tabulové sklo. Ale ceny pro šumavské sklárny byly celkem jen tři.

Právě z této výstavy se dostaly některé exponáty do tehdejšího císařského průmyslového kabinetu a dnes jsou ve sbírkách Technického muzea ve Vídni (Technisches Museum Wien). Zde se dochovala nádherná váza na členitém podstavci z čirého bezbarvého skla přejímaného bílým a modrým alabastrem s elegantním probrušovaným dekorem sestávajícím z polí vertikálních listů a stylizovaných květů. Druhým zde uloženým předmětem je číška na nízké patce se zvoncovitou kupou provedená stejnou technikou jako váza. Číška má vystupující odbrušovaný prstenec s tordovaným reliéfním pásem a s motivem odbroušených stylizovaných listů na kupě. Oba tyto předměty se vyznačují mimořádnou čistotou čirého bezbarvého skla a jistotou provedení náročného brusu. Původní nálepka na váze nese název firmy a rok zapsání do sbírky: „Emailvase aus der Annathaler Glasfabrik von Lötz´s Witwe in Böhmen“ („emailová váza z annínské sklářské továrny od Lötze vdovy v Čechách“). Na číšce je pak nálepka s textem: „Glasbecher von Krystallemail aus der Annathaler Glasfabrik in Böhmen“ („skleněná číšla z křišťálového emailového skla z annínské sklářské továrny v Čechách“). Tehdejší popisy jsou z dnešního pohledu poněkud matoucí, ale jde o jediné naprosto nepochybné výrobky annínské sklárny z doby Susanny Lötzové. A dochovaly se další technickým provedením analogické předměty – číška s patkou ve sbírkách Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech (viz fotografie Karla Nováčka z výstavy Alabastrové sklo ze Šumavy v příloze) a malý válcovitý likérový pohárek ve sbírkách Muzea Šumavy.

Jak vypadala ostatní produkce, to víme jen nepřímo. Nepochybně se v Anníně i na Ferdinandově Údolí pokračovalo ve výrobě různých typů vrstveného alabastrového skla – flakony, číšky, vázy, stolní soupravy, psací soupravy apod., dále se zde určitě vyrábělo tehdy hojně používané čiré bezbarvé stolní sklo s různými broušenými dekory a čiré barevné duté sklo. Ve většině šlo o luxusnější artikly. Produkce byla určena z blíže nespecifikované části jako polotovar pro severočeské rafinérské a obchodní společnosti a zčásti byla prodávána přímo koncovým zákazníkům. Vzájemný podíl těchto obchodních příležitostí je nejasný.

Léta 1845 -1848 byla pro Susannu Gerstnerovou podle všeho velmi šťastná. Firma prosperovala, rodina fungovala a vše se zdálo zalito sluncem. Ale revoluční rok 1848 poněkud zamíchal kartami osudu. O tom se na našich stránkách dočtete mezi vánočními svátky a Novým rokem v patnácté části našeho seriálu.

 

 

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ