PŘÍBĚH DVANÁCTÝ - SKLÁŘI V ANNÍNĚ - PŘÍCHOZÍ Z BLÍZKÉHO OKOLÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVANÁCTÝ - SKLÁŘI V ANNÍNĚ - PŘÍCHOZÍ Z BLÍZKÉHO OKOLÍ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvanáctý - Skláři v Anníně - příchozí z blízkého okolí

V minulém dílu seriálu jsme si představili některé z nových zaměstnanců Lötzovy annínské sklárny, kteří přišli na střední Šumavu z jižních Čech a východní Šumavy, ale pokud bychom měli použít dnešní terminologii, tak se HR (human resources čili lidské zdroje) daly najít i na sklárnách v blízkém okolí a někteří skláři a zušlechťovatelé skla či jejich potomci se také mohli vrátit do Annína po obnovení zdejšího provozu.

K takovým patřil například Lorenz Irgeher, syn Leopolda Irgehera, který pracoval na tehdejší vatětické sklárně v prvních desetiletích 19. století spolu se svým bratrem Jakobem. Bratři Irgeherové odešli po vyhašení vatětické sklárny zřejmě do Rakouska a asi právě odtud se Lorenz Irgeher vrátil někdy během roku 1838. Poprvé se objevuje v matrice v únoru 1839 jako kmotr dítěte skláře Johanna Wondry. Do prosince 1847 jemu a jeho manželce Elisabeth, která pocházela z rakouského Freudenthalu, narodí v Anníně tři děti. Do kdy tu Lorenz Irgeher pracoval dále, není zatím doloženo.

Pak jsou zde bratři Fuchsové, Franz a Ignaz, zkušení skláři, kteří přišli do Annína asi také na počátku roku 1838. Jejich dcery byly již téměř dospělé a staly se brzy středem zájmu mladých annínských brusičů. Byla to pravděpodobně velmi pěkná děvčata. A tak se během jednoho roku konaly v kostele na Mouřenci hned tři svatby slečen Fuchsových. První dvě společně v únoru 1843. Tehdy se dcera Franze Fuchse Johanna (* asi 1817) provdala za brusiče skla Josefa Hofbauera (* asi 1815) a Katharina (* asi 1822), dcera Ignaze Fuchse se vdala za brusiče skla Wenzela Gollnera (* asi 1819), o kterém se více dočtete níže. Na počátku února následujícího roku si další mládenec, který pocházel z Pasek na Prachaticku a přišel pravděpodobně z Nových Hutí (Kaltenbach) na Zdíkovsku, brusič Wenzel Blaschko (* asi 1818) vzal Annu (* asi 1817), dceru Ignaze Fuchse. Z čehož jasně vyplývá poučení tehdejší doby. Pokud máte hodně dcer na vdávání, tak je dobré jít na nově založenou/obnovenou sklárnu, kde se vždycky nějaký ten mladý ženitby chtivý sklář nebo brusič najde. Nevěstu si našel poblíž Annína také Ignaz Fuchs ml. (* asi 1824), syn Ignaze Fuchse, který se v kostele na Mouřenci oženil v únoru 1851 s Annou, dcerou Johanna Bauera z Vlkova u Kašperských Hor.

U sklářské rodiny Fuchsů si můžeme jen tak na okraj připomenout, že je velmi stará. Asi prvním zmíněným sklářem je „Honza Fuchs“ ze Svojší, který v roce 1523 koupil kus lesa u Antiglu. K roku 1838 a Annínu jsou to dlouhá staletí, ale občas se z rodiny Fuchsů v oblasti střední Šumavy někdo upomenul na své sklářské geny. Bylo jich hodně a rodinné vztahy jsou spletité. Občas také někteří vyrazili do jiných sklářských regionů a zase se vraceli. Odkud přišli bratři Franz a Ignaz Fuchsové do Annína, to se zatím nepodařilo zjistit. Stopy by ale ukazovaly na sklárnu Schönbach poblíž Bodenmais v Bavorsku, z níž pocházely manželky obou sklářů (poněkud matoucí je to, že obě byly Johanny Reiter, což se opakuje u všech údajů v matrikách, takže nejspíš nepůjde o omyl). Jakýsi Ignaz Fuchs s manželkou Johannou pracovat také kolem roku 1831 na sklárně ve Stachách, ale jeho vztah k výše uvedeným je zatím nejasný.

Rodina Fuchsova zůstala Annínu věrná nejen do konce nájmu firmou Lötz, ale žádný z jejích členů zřejmě nepřešel na další firemní sklárny. Franz Fuchs je v Anníně doložen do února 1852 a Ignaz Fuchs st. do února 1851. Ignaz Fuchs ml. zůstal v Anníně jako sklář nejméně do února 1855, ale to už sklárnu provozovala firma bratří Blochů.

Ale byli zde i takoví, kteří nepocházeli ze sklářských rodin. Co přímo inspirovalo syny hajného ze Schützenwaldu (Schätzův les u Antýglu) Vinzenze Weichigera, aby se vyučili skláři, to s jistotou nevíme. Na sklárně Zlatá Studna ale tehdy žila se svým manželem brusičem skla Mathiasem Lukschem Anna, dcera brusiče skla Franze Wagnera ze sklárny Schwarzau v Dolních Rakousích a Anny Weichingerové. Manželkou Vinzenze Weichingera pak byla Theresie rozená Wagner z Hirschenstein (zde není jasné, zda jde o lokalitu Jelenov u Kašperských Hor nebo obec Hirschenstein ve sklářské oblastu u Bad Großpertholz v Dolních Rakousích), která mohla být spřízněna s Franzem Wagnerem (dcera?, sestra?). Možná právě tady je ten drápek, na který se chlapci chytili. A pokud tomu tak bylo, tak je docela dobře možné, že se vyučili právě u Mathiase Luksche na Zlaté Studni. Pak je zde také Johann Weichinger, brusič skla z Horské Kvildy, který je doložen k roku 1837 a o němž zatím mnoho nevíme.

Jisté je, že oba synové hajného Vinzenze – Franz a Karl přicházejí již jako vyučení brusiči do Annína. Franz zde pracuje nejpozději v prosinci 1843, kdy spolu se svou ženou Theresií, rozenou Höfner, dcerou dřevorubce ze Srní křtí dceru v kostele na Mouřenci. A Karl je zde rovněž jako brusič nejpozději v květnu 1844 se svou manželkou Theresií, rozenou Fischbukovou z Filipovy Huti. Oba bratři Weichingerové měli zřejmě blízko k rodině Johanna Lötze, protože obě jejich rodiny žily přímo ve sklemistrovském domě. A zde bychom mohli dále uvažovat o tom, z jakých to bylo důvodů.

K dalším mladíkům, kteří nepocházeli ze sklářských rodin a vyučili se sklářskému řemeslu, patřili bratranci Wenzel a Michal Gollnerové. Oba pocházeli ze Stodůlek. Starší z nich Wenzel (asi 1819 – 13. 1. 1850 Annín) byl jedním ze ženichů z rodiny Fuchsových, o kterém už se psalo výše. Syn usedlíka na svobodné rychtě Stodůlky Johanna Gollnera a jeho ženy Marie, rozené Goschlerové rovněž ze Stodůlek. Kde se vyučil brusičem skla, nevíme, ale nejpozději v únoru 1843 již pracoval v Anníně u firmy Lötz. Oženil se zde v únoru 1843 s Katharinou Fuchsovou a mladým manželům se zde v následujících letech narodily čtyři děti, z nichž jedno zemřelo krátce po narození. Bohužel necelých sedm let po svatbě – 13. 1. 1850 brusič Wenzel Gollner v Anníně zemřel na blíže nespecifikované vysílení. Bylo mu pouhých jedenatřicet let. Za rok a půl a něco se jeho vdova Katharina znovu provdala v červenci 1851 v kostele na Mouřenci za jeho bratrance Johanna Michaela Gollnera (21. 12. 1821 Stodůlky – ?), rovněž brusiče skla pracujícího v Anníně. V prosinci 1851 se novomanželům narodila první dcera Emilia. Když firma Lötz skončila nájem annínské sklárny přešel Michael Gollner spolu s dalším personálem a velkou rodinou na sklárnu v Klášterském Mlýně, kde se narodil v dubnu 1854 syn Emanuel. Jak dlouho poté manželé Gollnerovi ještě dále zůstali v Klášterském Mlýně, to není zatím známo.

Je to jen několik příběhů sklářů a brusičů, jejichž osudy se protnuly s annínskou sklárnou, ale bez nich by zde Johanna Lötz ani jeho vdova Susanna mnoho nepořídili. A přicházeli i další. Řada z nich z Vysočiny. Jejich životním osudům se bude věnovat následující díl seriálu.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ