PŘÍBĚH DVANÁCTÝ - SKLÁŘI V ANNÍNĚ - PŘÍCHOZÍ Z BLÍZKÉHO OKOLÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

V minulém dílu seriálu jsme si představili některé z nových zaměstnanců Lötzovy annínské sklárny, kteří přišli na střední Šumavu z jižních Čech a východní Šumavy, ale pokud bychom měli použít dnešní terminologii, tak se HR (human resources čili lidské zdroje) daly najít i na sklárnách v blízkém okolí a někteří skláři a zušlechťovatelé skla či jejich potomci se také mohli vrátit do Annína po obnovení zdejšího provozu.

K takovým patřil například Lorenz Irgeher, syn Leopolda Irgehera, který pracoval na tehdejší vatětické sklárně v prvních desetiletích 19. století spolu se svým bratrem Jakobem. Bratři Irgeherové odešli po vyhašení vatětické sklárny zřejmě do Rakouska a asi právě odtud se Lorenz Irgeher vrátil někdy během roku 1838. Poprvé se objevuje v matrice v únoru 1839 jako kmotr dítěte skláře Johanna Wondry. Do prosince 1847 jemu a jeho manželce Elisabeth, která pocházela z rakouského Freudenthalu, narodí v Anníně tři děti. Do kdy tu Lorenz Irgeher pracoval dále, není zatím doloženo.

Pak jsou zde bratři Fuchsové, Franz a Ignaz, zkušení skláři, kteří přišli do Annína asi také na počátku roku 1838. Jejich dcery byly již téměř dospělé a staly se brzy středem zájmu mladých annínských brusičů. Byla to pravděpodobně velmi pěkná děvčata. A tak se během jednoho roku konaly v kostele na Mouřenci hned tři svatby slečen Fuchsových. První dvě společně v únoru 1843. Tehdy se dcera Franze Fuchse Johanna (* asi 1817) provdala za brusiče skla Josefa Hofbauera (* asi 1815) a Katharina (* asi 1822), dcera Ignaze Fuchse se vdala za brusiče skla Wenzela Gollnera (* asi 1819), o kterém se více dočtete níže. Na počátku února následujícího roku si další mládenec, který pocházel z Pasek na Prachaticku a přišel pravděpodobně z Nových Hutí (Kaltenbach) na Zdíkovsku, brusič Wenzel Blaschko (* asi 1818) vzal Annu (* asi 1817), dceru Ignaze Fuchse. Z čehož jasně vyplývá poučení tehdejší doby. Pokud máte hodně dcer na vdávání, tak je dobré jít na nově založenou/obnovenou sklárnu, kde se vždycky nějaký ten mladý ženitby chtivý sklář nebo brusič najde. Nevěstu si našel poblíž Annína také Ignaz Fuchs ml. (* asi 1824), syn Ignaze Fuchse, který se v kostele na Mouřenci oženil v únoru 1851 s Annou, dcerou Johanna Bauera z Vlkova u Kašperských Hor.

U sklářské rodiny Fuchsů si můžeme jen tak na okraj připomenout, že je velmi stará. Asi prvním zmíněným sklářem je „Honza Fuchs“ ze Svojší, který v roce 1523 koupil kus lesa u Antiglu. K roku 1838 a Annínu jsou to dlouhá staletí, ale občas se z rodiny Fuchsů v oblasti střední Šumavy někdo upomenul na své sklářské geny. Bylo jich hodně a rodinné vztahy jsou spletité. Občas také někteří vyrazili do jiných sklářských regionů a zase se vraceli. Odkud přišli bratři Franz a Ignaz Fuchsové do Annína, to se zatím nepodařilo zjistit. Stopy by ale ukazovaly na sklárnu Schönbach poblíž Bodenmais v Bavorsku, z níž pocházely manželky obou sklářů (poněkud matoucí je to, že obě byly Johanny Reiter, což se opakuje u všech údajů v matrikách, takže nejspíš nepůjde o omyl). Jakýsi Ignaz Fuchs s manželkou Johannou pracovat také kolem roku 1831 na sklárně ve Stachách, ale jeho vztah k výše uvedeným je zatím nejasný.

Rodina Fuchsova zůstala Annínu věrná nejen do konce nájmu firmou Lötz, ale žádný z jejích členů zřejmě nepřešel na další firemní sklárny. Franz Fuchs je v Anníně doložen do února 1852 a Ignaz Fuchs st. do února 1851. Ignaz Fuchs ml. zůstal v Anníně jako sklář nejméně do února 1855, ale to už sklárnu provozovala firma bratří Blochů.

Ale byli zde i takoví, kteří nepocházeli ze sklářských rodin. Co přímo inspirovalo syny hajného ze Schützenwaldu (Schätzův les u Antýglu) Vinzenze Weichigera, aby se vyučili skláři, to s jistotou nevíme. Na sklárně Zlatá Studna ale tehdy žila se svým manželem brusičem skla Mathiasem Lukschem Anna, dcera brusiče skla Franze Wagnera ze sklárny Schwarzau v Dolních Rakousích a Anny Weichingerové. Manželkou Vinzenze Weichingera pak byla Theresie rozená Wagner z Hirschenstein (zde není jasné, zda jde o lokalitu Jelenov u Kašperských Hor nebo obec Hirschenstein ve sklářské oblastu u Bad Großpertholz v Dolních Rakousích), která mohla být spřízněna s Franzem Wagnerem (dcera?, sestra?). Možná právě tady je ten drápek, na který se chlapci chytili. A pokud tomu tak bylo, tak je docela dobře možné, že se vyučili právě u Mathiase Luksche na Zlaté Studni. Pak je zde také Johann Weichinger, brusič skla z Horské Kvildy, který je doložen k roku 1837 a o němž zatím mnoho nevíme.

Jisté je, že oba synové hajného Vinzenze – Franz a Karl přicházejí již jako vyučení brusiči do Annína. Franz zde pracuje nejpozději v prosinci 1843, kdy spolu se svou ženou Theresií, rozenou Höfner, dcerou dřevorubce ze Srní křtí dceru v kostele na Mouřenci. A Karl je zde rovněž jako brusič nejpozději v květnu 1844 se svou manželkou Theresií, rozenou Fischbukovou z Filipovy Huti. Oba bratři Weichingerové měli zřejmě blízko k rodině Johanna Lötze, protože obě jejich rodiny žily přímo ve sklemistrovském domě. A zde bychom mohli dále uvažovat o tom, z jakých to bylo důvodů.

K dalším mladíkům, kteří nepocházeli ze sklářských rodin a vyučili se sklářskému řemeslu, patřili bratranci Wenzel a Michal Gollnerové. Oba pocházeli ze Stodůlek. Starší z nich Wenzel (asi 1819 – 13. 1. 1850 Annín) byl jedním ze ženichů z rodiny Fuchsových, o kterém už se psalo výše. Syn usedlíka na svobodné rychtě Stodůlky Johanna Gollnera a jeho ženy Marie, rozené Goschlerové rovněž ze Stodůlek. Kde se vyučil brusičem skla, nevíme, ale nejpozději v únoru 1843 již pracoval v Anníně u firmy Lötz. Oženil se zde v únoru 1843 s Katharinou Fuchsovou a mladým manželům se zde v následujících letech narodily čtyři děti, z nichž jedno zemřelo krátce po narození. Bohužel necelých sedm let po svatbě – 13. 1. 1850 brusič Wenzel Gollner v Anníně zemřel na blíže nespecifikované vysílení. Bylo mu pouhých jedenatřicet let. Za rok a půl a něco se jeho vdova Katharina znovu provdala v červenci 1851 v kostele na Mouřenci za jeho bratrance Johanna Michaela Gollnera (21. 12. 1821 Stodůlky – ?), rovněž brusiče skla pracujícího v Anníně. V prosinci 1851 se novomanželům narodila první dcera Emilia. Když firma Lötz skončila nájem annínské sklárny přešel Michael Gollner spolu s dalším personálem a velkou rodinou na sklárnu v Klášterském Mlýně, kde se narodil v dubnu 1854 syn Emanuel. Jak dlouho poté manželé Gollnerovi ještě dále zůstali v Klášterském Mlýně, to není zatím známo.

Je to jen několik příběhů sklářů a brusičů, jejichž osudy se protnuly s annínskou sklárnou, ale bez nich by zde Johanna Lötz ani jeho vdova Susanna mnoho nepořídili. A přicházeli i další. Řada z nich z Vysočiny. Jejich životním osudům se bude věnovat následující díl seriálu.