SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH DESÁTÝ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH DESÁTÝ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Sběratelství



Seriál příběhů z historie Lötz - příběh desátý

Johann Lötz v Anníně – úspěchy i problémy

V roce 1840 tak byla založena firma deklarovaná jako „Umělecká sklárna s brusírnou“. Jaký byl ale její výrobní program a jaký měl úspěch? Johann Lötz vstoupil do doby, kdy interiéry začal ovlivňovat styl druhého rokoka a kdy se právě během druhé poloviny 30. let 19. století začala velmi rychle rozšiřovat móda zakalených barevných alabastrových skel chladných pastelových tónů. A annínský sklářský továrník podobně jako další šumavští skláři té doby velmi dobře pochopil možnosti, které tato móda skýtá.

Na počátku byl vynález alabastrového skla, jedné z původní a originálních českých sklovin. Podle nepřímých odkazů se zdá, že prvním, kdo jej v Čechách vyráběl, byl Johann Meyr v Adolfově u Vimperka nebo Lenoře. Záhy se ale s novým typem skla úspěšně vyrovnali i další šumavští skelmistři – Johann Baptist Eisner v Podlesí, Josef Schmid st. a Josef Schmid ml. ve Zlaté Studni a Schachtenbachu a samozřejmě i Johann Lötz. Zdá se, že zejména mlžně zakalený alabastr byl tím sklem, které mu přineslo obchodní úspěch a proslulost. Zájem o nové sklo měli hlavně severočeští obchodníci, kteří si je kupovali jako polotovar a nechávali si jej dekorovat v rafinériích v okolí Nového Boru a Kamenického Šenova. Ale i šumavští sklářští továrníci se věnovali (byť v menší míře) zušlechťování alabastrového skla brusem a malbou.

Pro české sklo druhého rokoka jsou ve 30. a 40. letech 19. století typické bílé, zelené, tyrkysové a chladně růžové barvy alabastrového skla, jejichž barevný účin byl násoben vrstvením různě barevných alabastrů i kombinací s různými dalšími sklovinami – např. čirým rubínovým sklem. Tato skla byla také broušena, probrušována a malována. Šlo velmi často o skupiny velmi jemně provedených drobných kvítků doplněných listy a různými úponky, dále to byly bohaté ornamenty s dominantním prvkem rokaje. Ale byly tu i další motivy – veduty, monogramy, čistě ornamentální dekory apod. Dekory byly malované pestrými emaily, zlatem a někdy také stříbrem. Zájem o alabastrová skla ve stylu druhého rokoka byl ke konci 30. let 19. století velký a jejich móda žila plnou silou ještě prakticky po celá 40. léta 19. století. V 50. letech sice dále pokračovala módní vlna druhého rokoka, ale vedle alabastrů se začala prosazovat i vrstvená barevná skla s bílým emailem a probrušovanými dekory. Zájem o alabastrové sklo ale ve střední Evropě dlouho dozníval až do 80. let 19. století.

Zde bychom si připomenout výstavu „Alabastrové sklo ze Šumavy“, která se konala v Pavilonu skla na podzim roku 2019 a jejíž součástí byla i skla z produkce annínské sklárny. (text k výstavě najdete na našich stránkách pod odkazem – https://www.pask-klatovy.cz/lotz/fr.asp?tab=pask&id=302&burl=&pt=AK

„Umělecká sklářská huť s brusírnou“ tak nepochybně odstartovala velmi úspěšnou existenci. Její produkci z doby kdy Annín vedl osobně Johann Lötz, ale můžeme jen odvozovat na základě výrobků ze Zlaté Studny či Schachtenbachu. Jednalo se nepochybně o alabastrová jednobarevná a vrstvená skla. Skla, u kterých lze se stoprocentní jistotou říci, že byla vyrobena v Anníně, pocházejí však až z doby po Lötzově smrti.

Na konci 30. let 19. století musel ale Johann Lötz zápasit také s nepříjemnostmi. Jednou s nich musel být nějaký zatím blíže nedefinovaný spor s městem Kašperské Hory. Snad to bylo reziduum obchodních rozbrojů s Johannem Baptistem Eisnerem, snad neochota města přislíbit dodávky dřeva pro annínskou sklárnu, snad osobní rozpory... nevíme. Jisté ale je, že ještě před získáním guberniálního povolení pro obnovení annínské sklárny kupuje Johann Lötz dům v Sušici a uchází se zde o měšťanské právo. Sušice mu však měšťanské právo odmítla udělit. Zhruba ve stejné době také prodává dvůj dům číslo 152 v Kašperských Horách, ve kterém je nadále uváděn jen jako nájemník. Nakonec kupuje dům v Českých Budějovicích a stává se českobudějovickým měšťanem. Být měšťanem nějakého královského města bylo pro Johanna Lötze mimořádně důležité, protože jen tak mohl nabývat různý pozemkový majetek a získat další výhody pro své podnikání.

Další neodvratnou nepříjemností bylo přicházející stáří. V době zahájení provozu sklárny bylo Johannu Lötzovi již šedesát let a postupně se začaly hlásit choroby. Zejména zápasil s dnou. Na přelomu let 1843 a 1844 se jeho zdravotní stav zhoršoval a on začal uspořádávat své záležitosti, aby jeho mladá žena měla po jeho případném odchodu co nejméně problémů. A bylo to prozíravé. Dne 17. března 1844 Johann Lötz v Anníně ve svých nedožitých osmašedesáti letech zemřel. Pohřben pak byl 20. března na hřbitově u Svatého Mouřence, kde u hrobu stála pětatřicetiletá vdova Susanna se čtyřmi malými dětmi. Nejstaršímu synovi bylo devět let a nejmladšímu tři roky. Můžeme se jen dohadovat o tom, co mladé vdově procházelo hlavou, když rakev s ostatky jejího muže klesala do hrobu. Byly tu děti a byl tu podnik, který pro ně měla udržet. A nešlo jen o její rodinu, ale také o rodiny zaměstnanců. Mezi smutečními hosty byla sice řada těch, kdo jí mohli pomoci, ale hlavní zodpovědnost nyní ležela právě na ní. Nebyl čas na to uzavřít se do smutku, Susanna se musela vydat na samostatnou cestu. Změnila název firmy na „Johanna Lötze vdova“ a snažila se využít veškeré znalosti, které jí stačil její zesnulý manžel předat.

 

Toaletní souprava pro dětské pokojíčky, pravděpodobně sklárna Annín, 40. léta 19. století, soukromá sbírka, foto z výstavy Alabastrové sklo ze Šumavy, podzim 2019 PASK. 

Recept na alabastrové sklo šumavského taviče Josefa Denka. /lotz/user/recept alabaster Denk.pdf

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ