SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH DEVÁTÝ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH DEVÁTÝ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Sběratelství



Seriál příběhů z historie Lötz - příběh devátý

Johann Lötz v Anníně – zrod samostatné firmy

V Sommerově popisu Prácheňského kraje Království Českého z roku 1840 najdeme i text o statku Vatětice, který popisuje zdejší poměry na konci 30. let 19. století. O industriální výrobě se tu píše: „Kromě jedné vrchnostenské sklárny, která zaměstnává 24 osob, a dvou papíren s 29 zaměstnanci, tu nejsou žádné jiné továrny. Z řemeslníků tu pak najdeme 1 pekaře, 4 pivní šenky, 1 pivovarníka, 3 mlynáře, 1 brusiče [ne skla], 1 kováře, 3 krejčí, 1 truhláře a 2 stavebníky dřevěných staveb.“ Dále se tu dočteme, že „u vrchnostenské sklárny je panský dům skelmistra a domy sklářů, celkem 7 čísel [míněno domů]“. Celkem bylo tehdy v Anníně 18 domů. Nejbližší pošta byla v Horažďovicích, zásilky bylo ale možné podat i ve sběrně v Sušici.

Z dalších pramenů víme, že Johann Lötz vybudoval v Anníně vlastní novou brusírnu. Dále víme to, že zdejší pec byla otápěna dřevem, které mu dodávala zčásti správa zboží Vatětice (1000 až 1200 sáhů ročně) a další dodávky dřeva měl dostávat z lesů patřících městu Kašperské Hory, z panství Prášily a z Královského Hvozdu.

Pokud se zamyslíme nad pozicí Lötzova annínského podniku v rámci českého sklářství, tak se musíme odrazit od údaje o 24 osobách zaměstnaných ve sklárně. Pokud srovnáme toto číslo s jinými sklářskými podniky na Šumavě, dojdeme k závěru, že Annín byl velmi malým závodem. Například sklárna Johanna Meyra v Adolfově u Vimperka měla podle stejné Sommerovy publikace 176 pracovníků. Z toho bylo 16 sklářů [u dvou pecí, poznámka autorky] a v rafinérských provozech pracovalo 122 brusičů, 6 rytců a 32 jejich různých pomocníků, celkově pak Sommer uvádí 321 lidí, kteří byli nějak pracovně přímo či nepřímo propojeni se sklárnou. V další, tehdy zhruba šest let existující sklárně Johanna Meyra v Lenoře bylo podle Sommera rovněž 16 sklářů [také zde byly dvě pece, poznámka autorky] a v rafinériích přímo pracovalo 72 brusičů, 2 rytci a 32 jejich různých pomocníků, to bylo 122 osob, k nimž je třeba připočítat ještě asi 50 různých pomocných sil. V případě závodů Johanna Meyra, ale hovoříme o jedné z největších sklářských firem habsburské monarchie.

Přesné údaje o počtu zaměstnanců na sklárně ve Zlaté Studni se nedochovaly, ale jisté srovnání skýtají třeba data ze Schmidovské bavorské sklárny v Schachtenbachu u Rabensteinu. Tady je k roku 1835 zmiňováno 10 sklářů s 10 pomocníky, 2 taviči, 2 topiči se 2 pomocníky, 1 stupař, 1 výrobce forem, 9 brusičů a 5 rytců skla – přímo ve sklárně tak pracovalo 42 osob. K tomu je třeba připočítat dřevorubce, povozníky, sluhy apod., což mohlo být u podobné sklárny další asi 20 osob. Celkem tak něco přes 60 pracovníků.

Pokud se pokusíme situaci v Anníně rozklíčovat, tak bychom mohli počítat s jednou osmipánvovou pecí, u které pracovalo 8 sklářů a 8 pomocníků, dále jsou zde doloženi brusiči skla, těch tehdy mohlo v Anníně pracovat asi 6-8, dále zde byl tavič/taviči, topiči, výrobce forem a stupař – což by dávalo těch zhruba 24 odborných pracovníků přímo ve sklárně. Sommerova data v příručce vydané k roku 1840 musejí pocházet z prvních let Lötzova podnikání v Anníně, v průběhu času se zde nepochybně počet personálu zvyšoval, zejména pokud se jednalo o rafinéry skla – brusiče. Lidem, kteří pracovali v annínské sklárně za doby jejího provozování rodinou Lötzů je podrobněji věnovány další části tohoto seriálu.

Jakkoliv šlo v Anníně o menší provoz, tak o ní musíme vždy uvažovat jako o volnější součásti společného podniku s rodinou Schmidů, i když Johann Lötz zde měl nepochybně velké vlastní ambice, Dne 2. srpna 1838 získal pro sklárnu jednoduché zemské tovární oprávnění, které mu otevíralo samostatnou cestu na trhy v monarchii mimo Čechy a do ciziny a o dva roky později pak získal i formální zemské tovární oprávnění, podle toho mohl zakládat sklady v hlavních městech monarchie a které poskytovalo další výhody. Tento druhý, vyšší typ oprávnění získávaly podniky zpravidla až po několika letech, kdy prokázaly kvalitu výroby a životaschopnost. Zde k poměrně rychlému udělení přispělo nesporně to, že podnikání Johanna Lötze s rodinou Schmidů mělo již dobré reference a výsledky. Velmi zajímavé je, že podle formálního oprávnění provozoval Johann Lötz „Kunstglashütte mit Schleiferei“, tedy „Uměleckou sklářskou huť s brusírnou“. Rok 1840, tedy rok udělení formálního továrního oprávnění byl později uváděn jako vznik samostatné firmy.

Budova Lötzovy annínské sklárny

 

Budova Lötzovy annínské sklárny B 

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ