SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE FIRMY LÖTZ - PŘÍBĚH TŘETÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

Zákazníci sklárny ve Zlaté Studni

Z let 1825-1831 se dochoval vzácný pramen k historii sklárny Zlatá Studna z doby, kdy ji provozovala firma Johann Lötz, Schmid & syn a později Johann Lötz & Josef Schmid. Jde o knihu korespondence se zákazníky, která je uložená ve sbírce rukopisů Muzea Šumavy. Tato kniha nás seznamuje nejen s výrobním programem sklárny, ale také s okruhem jejích zákazníků, kterému se v tomto příběhu budeme věnovat především.

Dochovaný kopiář korespondence začíná v srpnu 1825 a končí červnem 1831 a je bohužel jediným podrobnějším dokumentem ke sklářskému podnikání Johanna Lötze vůbec. Jde sice jen o šest let, ale jsou to léta klíčová, která rozhodla o tom, že se sklárna ve Zlaté Studni propracovala mezi nejlepší v Čechách. Spojil se zde zjevně obchodní talent a rafinérské zkušenosti Johanna Lötze a zkušenosti se sklářskou prvovýrobou zejména Josefa Schmida st. Byla to i doba, která rozvoji přála, protože právě od poloviny 20. let 19. století začalo české sklářství pomalu překonávat více než dvacet let trvající odbytovou a tím i výrobní krizi.

Z korespondence je zřejmé, že firma od počátku směřovala k výrobě luxusního dutého skla a velmi kvalitního skleněného polotovaru pro různé rafinérské firmy. Jednalo se o skla ve stylu biedermeieru. Ukazuje se zde také zřetelně, že zlomová byla léta 1829-1830, kdy se velmi rychle rozšiřuje okruh zákazníků.

Ale sklárna musela být vyhledávaná již od počátku svého provozu, protože už v roce 1825 se na stránkách knihy korespondence setkáváme s řadou renomovaných severočeských obchodních a rafinérských firem, které se pak průběžně objevují až do roku 1831 – Bratři Lißnerové z Kamenického Šenova, Franz Pelikan & Josef Hoffmann z Mistrovic, Georg Oppitz z Nového Boru, Franz Josef Palme z Oldřichova (v Lužických horách), Joseph Conrath z Kamenického Šenova, Bratři Görnerové z Polevska, Ignaz Palme & Co. z Práchně, Franz Anton Knechtel z Kamenického Šenova, Ignaz Heller z Mistrovic a další.

Na konci 20. let 19. století pravděpodobně v důsledku prezentace firmy na pražské průmyslové výstavě v roce 1829 (výstavám bude věnována pozornost v dalších příbězích) se objevují jména dalších severočeských obchodních a rafinérských firem – August Zippe z Mistrovic, Johann Georg Bühse z České Kamenice, M. A. Bienert ze Srbské Kamenice, Joseph Zahn z Kamenického Šenova, Johann Anton Helzel z Kamenického Šenova, Bratři Pohlové z Mistrovic a další. Rozšíření okruhu tohoto typu zákazníků svědčí o tom, že firma Johanna Lötze a otce a syna Schmidových byla schopná spolehlivě dodávat kvalitní skleněný polotovar v poměrně velkých objemech.

Od prvních stránek se v knize korespondence objevuje také jméno významného rafinéra a obchodníka sklem Franze Steigerwalda st. z Würzburgu. Steigerwaldové pocházeli z Prahy, ale podnikali jak v severních Čechách, tak v Německu (jeden z nich byl zakladatelem sklárny v Theresiethalu u Zwieselu, ale to je jiný příběh). Firma Steigerwald také obstarávala pro šumavskou sklárnu některé suroviny – např. minium či burel z Norimberku.

Z knihy korespondence také vyplývá, že si Franz Steigerwald st. svého dodavatele velmi dobře hlídal, a když v roce 1828 přijeli na Zlatou Studnu zástupci jiné německé rafinérské o obchodní firmy Vogelsang & Müller z Frankfurtu nad Mohanem (měla pobočku i v Novém Boru), tak dopise žádal Johanna Lötze a Schmidy, aby s nimi nenavazovali obchodní kontakty „v zájmu dobré spolupráce s jeho vlastní firmou“. Johann Lötz se společníky nechtěl přijít o dobrého zákazníka, a tak se zmíněnou firmou obchodní kontakty nenavázali.

Ale také Steigerwaldové (již Franz Steigerwald ml.) se „museli ukázat“, jak o tom svědčí např. dopis z února 1830, kde jej Johann Lötz a Schmidové vyzývají, aby se ohlásil s dalšími objednávkami, protože jinak by museli zastavovat brusírnu. To byl zřejmě počátek změn. Společníci se již necítili vázáni dohodou a firma Vogelsang & Müller se od března 1830 do konce knihy korespondence objevuje jako významný odběratel sklárny ve Zlaté Studni. Roli zde mohlo hrát i úmrtí Franze Steigerwalda st.

Ale nacházíme zde i další odběratele z německých států – firmu Tietschler, M. Bohrer & Co. ze Stuttgartu; Carla Friedricha Fritzsche z Auerbachu nebo Jakuba Bauera & syna z Frankfurtu nad Mohanem. Významnými zákazníky byly i italské firmy, které byly často pobočkami severočeských obchodních a rafinérských společností – Bratři Palme z Livorna; Jakub Plancher z Terstu; Jacob Benjamin Jannel z Neapole; Franz Zinke z Ancony; Pallme, Langer & Co. z Terstu či Benedetto Knappe z Ancony. Rovněž firma z Amsterdamu Joseph Hanel & Co. byla pobočkou severočeské společnosti.

Byli zde ale i zákazníci méně vzdálení – rytec skla Michael Nachtmann z Waldmünchenu, rytec Anton Heinrich Mattoni z Karlových Varů a další. Mattoni současně realizoval některé objednávky pro vlastní produkci firmy Johanna Lötze a jeho společníků. Také se zde často objevuje jméno obchodníka sklem Josefa Lobmeyra z Vídně,

Je to jen jedna kniha, ale kopie dopisů ukazují, že firma Johanna Lötze, Josefa Schmida st. a Josefa Schmida ml. se stala během několika let významným sklářským podnikem nejen v českých zemích. Tomu, co si ve Zlaté Studni zákazníci objednávali, bude věnován příští příběh.

Produkce kolem roku 1830 

 

Produkce kolem roku 1830