Lidé se rádi obklopují rostlinami a květinami, budují zahrady a půvab zelených rostlin přenášejí i do svých domovů, aby zde ale mohly být i květiny domovem, pak je třeba je do něčeho zasadit a na to jsou tu květináče.
Nejstarší květináče byly nalezeny při vykopávkách ve starověké Mezopotámii a pocházejí z doby asi 4000 př.n.l. a jsou vlastně jen takové obyčejné hliněné misky bez glazury. V průběhu následujících tisíciletí se květináče začaly vyvíjet do luxusnějších podob a ve starověkém Řecku a Římě již známe keramické květináče bohatě zdobené reliéfními a jinými dekory. Ty byly určeny jak pro zahrady, tak pro interiéry. Ve starověké Číně jsou doloženy keramické květináče s glazurami a malovanými dekory a později také květináče z porcelánu. Jak je z předchozího textu zřejmé byly květináče nejčastěji z hlíny. Obyčejné keramické květináče, které byly pro pěstování rostlin nejvhodnější se často ukrývaly v luxusně provedených obalech. Zejména v 19. století doznaly tyto obaly velké různorodosti, ať již byly z keramiky, porcelánu, kovu a nově i ze skla. Secese pak přinesla širokou škálu náročně zdobených zejména keramických obalů na květináče a jejich výrobě se věnovaly jen v českých zemích desítky firem.
Inovátorské prostředí ve sklárně v Klášterském Mlýně nemohl nechat chladným dobový zájem o květináče, a tak krátce po roce 1900 přichází s řadou luxusních skleněných obalů na květináče v mnoha dekorech. Jde většinou o obaly v podobě kostek či kosodélníků. A u zrodu této řady váz i obalů na květináče stál architekt Leopold Bauer. Ve vzorkovně firmy Joh. Lötze vdova i v samotné vile rodiny Spaunů v Klášterském Mlýně se dochovaly desítky těchto obalů, které jsou dnes ve sbírkách Muzea Šumavy v Kašperských Horách. Jde o obaly na květináče určené k postavení do oken či na stolky, ale jsou zde i obaly s provrtanými otvory, které sloužily k jejich zavěšení.
Jeden rozměrný obal na květináč z produkce firmy Lötz (inv. č. L-988) můžete vidět i ve stálé expozici PASKu a s ohledem na jeho výšku 205 mm jej prakticky nelze přehlédnout. Má čtvercovou podstavu a jeho stěny se mírně kónicky rozevírají. Tvar je jednoduchý, ale o to složitější byl výrobní postup skla – jde o čiré bezbarvé sklo podjímané i přejímané briliantovým opálem a na horní vrstvě jsou nepravidelně natavené nitky z čirého hnědého skla candia a čirého žlutého skla metallgelb. Povrch byl po dokončení dekoru irizovaný.
Náročný postup výroby odpovídá náročnému zákazníkovi, tím byla firma E. Bakalowitse synové z Vídně a dekor a tvar pro ni navrhl v roce 1903 profesor Rudolph Bakalowits (1859/1860-1912, jak dokládá dokumentace obou firem (výrobní číslo 85/5172).
Text: Jitka Lněničková
Foto: Marek Vaneš