V letech 1900-1901 navrhl nadějný žák profesora Kolomana Mosera (1868-1918) na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole tvary váz s přehrnutými uchy. Dvacetiletý mladý umělec měl šťastný nápad a jeho vázy navržené pro významnou vídeňskou firmu S. Bakalowitse synové se staly velmi žádanými. Byly hodnoceny velmi vysoko i odbornou veřejností a najdeme je na fotografiích v řadě soudobých uměleckých časopisů. A jejich výrobcem byla sklárna v Klášterském Mlýně, která je dodávala firmě Bakalowits v několika velikostech, tvarových variantách i provedeních dekoru.
Ten mladý umělec se jmenoval Robert Hollubetz a pocházel z Čech, Narodil se v roce 1880 v Jablonci nad Nisou do rodiny mačkáře skleněných korálků (zde je souvislost s aktuální výstavou v PASKu). Nejprve se vzdělával na řemeslné škole v Jablonci nad Nisou a poté jako osmnáctiletý odešel studovat do Vídně, kde prožil léta 1898-1902. Již za jeho studií ocenili jeho talent i v severních Čechách, kde mu liberecká obchodní a živnostenská komora udělila v roce 1901 speciální stipendium.
První jeho vázy s přehrnutými uchy jsou doloženy ve výrobě sklárny v Klášterském Mlýně roku 1900. Váza, která je exponátem měsíce září, byla ale uvedena do výroby až následujícího roku 1901 pod výrobním číslem firmy Bakalowits 85/3861 a je provedena v dekoru Syrius. Základem tohoto dekoru byla sloučeninami uranu barvená sklovina olympia (viz exponát měsíce září 2022), která byla u tohoto dekoru v horní části podjímána růžovofialovým sklem. Sklo bylo poté foukáno do žebrované formy, která vytvořila na povrchu lehce reliéfní vertikální linie.
Talent Roberta Hollubetze je zjevný i u jeho dalších návrhů z vídeňského období a zdálo se tehdy, že má před sebou velkou budoucnost. Bohužel se dopustil ve dvaadvaceti letech osudové chyby. V roce 1902 zaslal do soutěže na obálku německého časopisu Innen-Dekoration návrh, za který zde získal čestné uznání. Vídeňský profesor Josef Hoffmann (1870-1956) ale návrh veřejně označil jako plagiát jedné z jeho spolužaček Elsy Ungerové. Hollubetzovi bylo čestné uznání odebráno a svět se mu uzavřel na Jablonecko, kde je doložen postupně jako „výkonný umělec“, „malíř“ a nakonec jako „divadelní malíř“. Možná se v této době věnoval i designu bižuterie. Poslední zmínky o něm jsou zde z roku 1944.
Nadějný mladík tak vlastní chybou skončil dříve, než se mohl umělecky rozvinout. Zůstaly po něm ale krásné skleněné předměty, z nichž můžete vidět vedle této vázy ve stálé expozici PASKu celou řadu.
Jitka Lněničková
kurátorka PASK
foto: Marek Vaneš