Někdy kolem přelomu let 1896 a 1897 byl ve sklárně v Klášterském Mlýně vyvzorován nový dekor, který stojí na pomezí hutních dekorů poslední čtvrtiny 19. století a secese. Vyrůstá z tradičních kořenů bohatě hutně dekorovaného (tzv. barokářského skla), pro které byly charakteristické například nálepy z květů s jemně prolamovanými okraji a optickými dekory, plochy napodobující kůru stromů či jiné naturalisticky pojaté především rostlinné motivy vytvarované ze skleněných nitek a drobných nálepů. Dekor pojmenovaný Chiné [šiné] přinesl méně naturalistické pojetí hutního dekoru v podobě nepravidelně se proplétajících natavených nitek. K nastupující secesi se hlásí irizovanými (leskle kovovými) povrchy.
Samotný název Chiné pochází z francouzštiny a znamená melírovaný, pestře zbarvený, nopkovaný či uzlíčkový. Jde o termín používaný na konci 19. století u určitého typu látek, které se vyznačovaly melírovanými vzory, u nichž se jednotlivé nitky stáčely a překrývaly v různých barevných odstínech. Tato vazba na dobovou módu by mohla ukazovat na to, že název nejspíš vymyslela druhá manželka majitele firmy Joh. Lötze vdova, paní Auguste von Spaunová, která listovala módními časopisy, protože kolem poloviny devadesátých let 19. století se jednalo o jeden z populárních vzorů látek.
Dekor Chiné spletený z nepravidelných nitek je doložen v produkci sklárny v desítkách barevných variant a jejich kombinací – horské modři („bergblau“), růžové („rosalin“), jiné růžové („hyacinth“), světle modré („zephyr“), zářivě zelené („diana“), fialové („hyacinth“), žluté („metallrot“), růžovofialové („heliotrop“), oranžové („orange“), kovově fialové („metallviolett“), sytě zelené („makart“), kovově červené („metallrot“), béžové („candia“), mechově zelené („moosgrün“) apod. Nejoblíbenější byla ale zelená varianta („creta“). Právě v tomto provedení jsou dva džbány ve stálé expozici PASKu (inv. č. L-955/1-2), které pocházejí asi z let 1897-1898. Hutní dekor nepravidelně opřádaných nitek je z téže zelené skloviny, v jaké je proveden základní tvar, a je doplněn na okraji stříkaným a na uchu malovaným zlatem. Ucho je pak ukončeno kruhovým nálepem s raženým motivem stylizovaného květu. Je vysoce pravděpodobné, že ke džbánům patřily i nějaké číšky, ale ty se bohužel nedochovaly.
Dekor Chiné prožíval dobu své největší slávy v posledních letech 19. století, ale i poté zůstal součástí výrobního programu sklárny, v němž se objevuje průběžně až do dvacátých let 20. století.
Jitka Lněničková, kurátorka PASKu
Foto: Marek Vaneš