PŘÍBĚH TŘICÁTÝ ČTVRTÝ - FIRMA LÖTZ NA NOVÉ HŮRCE – PRONÁJEM SKLÁRNY | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH TŘICÁTÝ ČTVRTÝ - FIRMA LÖTZ NA NOVÉ HŮRCE – PRONÁJEM SKLÁRNY
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh třicátý čtvrtý - Firma Lötz na Nové Hůrce – pronájem sklárny

Firma Lötz na Nové Hůrce – pronájem sklárny


Výrobní kapacity jsou pro podnikání velmi důležitým faktorem a je třeba o ně pečovat. A u firmy Lötz muselo jít nejméně od druhé poloviny čtyřicátých let 19. století o výrobní kapacity dvojího typu – provozy na výrobu dutého a provozy na výrobu tabulového skla. Tabulové sklo si s firmou Joh. Lötze vdova dnes spojuje jen málokdo, ale jak už jsme viděli v předchozích dílech seriálu, tak šlo nejméně v padesátých a šedesátých letech 19. století o významný segment jejího výrobního programu. A právě s touto výrobou souvisí epizodní nájem sklárny v Nové Hůrce.

Ať již to přišla Susanna Gerstnerová-Lötzová sama, nebo některý z jejích synů či zaměstnanců, bylo již někdy na počátku šedesátých let 19. století bystrému pozorovateli jasné, že výroba tabulového skla na šumavských sklárnách otápěným dřevem se začíná jevit jako málo perspektivní. Otop dřevem se ukazoval jako těžko překonatelná překážka v situaci, kdy začaly od padesátých let 19. století pracovat nové moderní sklárny na tabulové sklo otápěné uhlím, které se soustřeďovaly zejména okolo uhelných ložisek v západních a severozápadních Čechách. Otop levnějším uhlím spojený s lepším přístupem k železnici byl pro výrobu tabulového skla na Šumavě předzvěstí konce.

A tak se Susanna Gerstnerová-Lötzová rozhodla, že výroba v Klášterském Mlýně se bude napříště soustředit jen na výnosnější duté sklo, které bylo navíc možné u huti zušlechťovat a tím zvyšovat jeho přidanou hodnotu. Byli zde ale zákazníci, kteří měli nadále o šumavské tabulové sklo zájem. Situaci začala rodina řešit někdy v roce 1861. Souvisela s tím pravděpodobně i aktivita Johanna Lötze ml. v Bavorsku (viz 26. a 27. díl seriálu) a současně se firma Joh. Lötze vdova snažila sehnat náhradní výrobní kapacity na Šumavě. Sklářská továrnice z Klášterského Mlýna tak začala vyjednávat s ředitelstvím panství Bystřice nad Úhlavou o pronájem tehdy dočasně opuštěné sklárny na Nové Hůrce. Ale jednání s panstvím o pronájem Nové Hůrky se protahovala a mezitím se podařilo Johannu Lötzovi ml. koupit sklárnu Flanitzhütte u Klingenbrunnu v Bavorsku. Krátce po této koupi byla pak úspěšně uzavřena i smlouva na sklárnu v Nové Hůrce. Těžko můžeme dnes soudit, jak byly oba projekty přímo či nepřímo provázány, ale časová souvislost je až příliš nápadná.

Jednání s ředitelství bystřického panství byla poněkud komplikovaná. Susanna Gerstnerová-Lötzová totiž žádala o pronájem sklárny společně se Simonem Bernardem Fürthem ze Sušice. Zatímco sklářské továrnici z Klášterského Mlýna zde šlo výrobní kapacity sklárny a zajištění dřeva na její otop, sušický obchodník a podílník továrny na výrobu sirek měl zájem o novohůreckou pilu, kde chtěl vyrábět polotovar pro zhotovování sirkových dřívek. Smlouva o pronájmu sklárny v Nové Hůrce byla nakonec uzavřena mezi Susannou Gerstnerovou-Lötzovou a Simonem B. Fürthem na jedné a ředitelstvím panství Bystřice nad Úhlavou (majetek knížecí rodiny Hohenzollernů) na straně druhé v srpnu 1862 a nájem by sjednán na dobu od 13. 11. 1862 do 13. 11. 1877. Roční nájem sklárny, pily, mlýna a pozemků byl správou panství stanoven na necelých 4000 zlatých a kauce na nájem a odběr dřeva byla stanovena na 5000 zlatých. Ve smlouvě byly zahrnuty i dodávky dřeva ze strany panství – a to 3000 sáhů ročně (asi 10 236 m3). Jaká byla interní dohoda Gestnerové a Fürtha o podílech nájmu apod., o tom se zprávy nechovaly. Úspěšné uzavření nájemní smlouvy ale bylo ale spíše danajským darem, protože okolo Nové Hůrky se začal vršit problém za problémem. Tomu se ale budeme věnovat podrobněji až v příštím pokračování seriálu.

Z doby, kdy měla sklárnu na Nové Hůrce pronajatou firma Lötz, se dochoval velmi zajímavý kolorovaný situační plán, který je dnes uložen v archivu v Klášteře u Nepomuka (viz obrázek). Plán nazvaný „Situations-Plan / In Neuhurkenthal an den Glashuettenpaechter Johanna Lötz Wittwe verpachteten herrschaftlichen Gebaeude“ (tedy „Situační plán / Johanně Lötzové vdově, nájemkyni sklářské hutě pronajaté panské budovy na Nové Hůrce“) zachycuje podrobně jednotlivé objekty i s popisem jejich funkce (s výjimkou popisů několika z nich, které jsou na odtržené části mapy). Vidíme zde zřetelně budovu sklárny (velká budova číslo 13 – označená červenou šipkou). V dalším velkém objektu do písmene „U“ severně od huti (čísla 6 až 9) byly obytné místnosti pro personál sklárny, stáje, sklady apod. V domech podle cesty byly buď samostatné sklady na zboží či dřevo, stáje, prostory pro parkování vozů (tažených koňmi) a současně v části z nich i obytné místnosti pro zaměstnance. Dále zde byly stoupy (čísla 19 a 22 těsně u Drozdího potoka – tehdy Leturnerbach – označené zelenými šipkami) a mlýn na mouku (číslo 31 jižně od stoup). A poblíž mlýna stál panský dům (číslo 33 – označený modrou šipkou). Pokud srovnáme tuto mapu s dnešní situací, tak vidíme, že se osada Nová Hůrka dispozičně až na některé budovy v zásadě zachovala v tehdejší podobě.


A ještě dva doplňky o historii sklárny na Nové Hůrce a o společníkovy Susanny Gerstnerové-Lötzové Simonu Bernardu Fürthovi.

Stručná historie sklárny na Nové Hůrce před příchodem firmy Lötz

Sklárna na Nové Hůrce byla založena Franzem Ignazem Hafenbrädlem v roce 1766. V majetku Hafenbrädelů zůstala do roku 1793. O nich ji koupil Ferdinand Josef Lenk a ten ji provozoval do roku 1801/1803, kdy ji prodal firmě Ferdinanda Abelea dědicové. Zatímco Hafenbrädelové a Lenk vyráběli na Nové Hůrce tabulové sklo, Abeleové celý provoz přebudovali na výrobu a zušlechťování zrcadlového skla. Přibyly zde brusírna, leštírna a podkladárna zrcadel a další pomocné provozy. Po bankrotu rodinné firmy Abeleů v roce 1844 a následných majetkových přesunech, koupil statek Hůrku v listopadu 1852 v dražbě kníže Karl Anton Hohenzollern-Simaringen a přičlenil jej panství Bystřice nad Úhlavou za sumu 228 000 zlatých. Cena o to byla vysoká, ale součástí statku byla jednak sklárna Nová Hůrka s mnoha pomocnými provozy na výrobu zrcadlového skla, dále zde byly čtyři stoupy a další zařízení. Vedle toho zde byl i hospodářský dvůr a okolo samozřejmě rozlehlé lesy (viz mapka).

Objekty sklárny na Nové Hůrce byly v roce 1852 již delší dobu mimo provoz, a tak správa panství rychle hledala nového nájemce. Tím se stal již v listopadu 1852 výrobce tabulového a zrcadlového skla Andreas Ziegler, který si vedle Nové Hůrky pronajal také brusírny v Hůrce a ve Ferdinandově Údolí (Ferdinandsthal pod Novou Hůrkou). Jeho nájemní smlouva byla uzavřena na deset let do listopadu 1862 a Ziegler zde pokračoval ve výrobě a zušlechťování zrcadlového skla. Již v době pronájmu sklárny Andreasem Ziegerem se projevovaly určité neshody mezi panstvím a nájemcem. A možná právě ty byly důvodem, proč Ziegler smlouvu nehodlal po listopadu 1862 prodloužit. Novým spolunájemcem sklárny se tak od listopadu 1862 stala firma Joh. Lötze vdova se Simonem Bernardem Fürthem. Nájemní smlouva byla uzavřena na patnáct let.


Společník – Simon Bernard Fürth (1824-1883)

Byl synem spoluzakladatele tradice sušického sirkařství Bernarda Fürtha (1796-1849) a starším bratrem Daniela Fürtha (1826-1911), který pokračoval po otci ve vedení sirkařského závodu. Simon Bernard vedl po svém otci obchod smíšeným zbožím v Sušici, ale byl také podílníkem v rodinné firmě C. k. privilegované továrně na sirkové polotovary a fosfor a přepravu zboží (K. k. landesprivilegierte Zündrequisiten= und Phosphorfabrik nebst Speditions=Geschäften).


Situační plán hospodářských objektů na Nové Hůrce z první poloviny šedesátých let 19. století, Státní oblastní archiv Plzeň – pracoviště Klášter u Nepomuka, fond Velkostatek Železná Ruda, inv. č. 938. Za pomoc s dohledáním plánu a jeho kvalitní naskenování patří dík kolegům Mgr. Jakubu Mírkovi a Mgr. Vladimíru Červenkovi. Archivu také děkujeme za svolení s publikací plánu na našich webových stránkách.

 


Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ