PŘÍBĚH TŘICÁTÝ - ANTON LÖTZ – II. ČÁST (ŽIVOT ŠUMAVSKÉHO SKLÁŘSKÉHO TOVÁRNÍKA) | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH TŘICÁTÝ - ANTON LÖTZ – II. ČÁST (ŽIVOT ŠUMAVSKÉHO SKLÁŘSKÉHO TOVÁRNÍKA)
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh třicátý - Anton Lötz – II. část (život šumavského sklářského továrníka)

Anton Lötz – II. část (život šumavského sklářského továrníka)

Tento díl je věnován především osobnosti a rodinným poměrům sklářského továrníka Antona Lötze. Jeho podnikatelské aktivity jsou pojednány jen v obecných souvislostech, protože se jimi budeme zabývat samostatně v dalších pokračováních seriálu. V minulém díle se psalo o výchově Antona Lötze, jeho svatbě a několika letech života v Linci. Nyní se vracíme spolu s ním zpět na Šumavu.

Jeho postupný přechod z Lince do Klášterského Mlýna musel začít někdy v průběhu jara a léta 1862 a souvisel s jednáním o nájem sklárny v Nové Hůrce, kterou měl vést. Sklárnu si vzala do nájmu jeho matka Susanna Gerstnerová-Lötzová, ale byla zde řada problémů jak se smlouvou, tak s nedobrým celkovým stavem sklárny (podnikání firmy Lötz na Nové Hůrce bude věnován jeden z dalších dílů seriálu). A tak trvalo ještě řadu měsíců, než bylo možné sklárnu uvést do provozu a obytné budovy do použitelného stavu. V mezidobí žila rodina mladého sklářského továrníka s největší pravděpodobností ve skelmistrovském domě v Klášterském Mlýně a Susanne Gerstnerová-Lötzová si tak mohla užít přítomnost svých dvou malých vnuček z Lince.

Nejpozději v červnu následujícího roku 1863 již ale Anton Lötz žil s rodinou v nově opraveném panském domě na Nové Hůrce, kde se mladým manželům narodila 30. 6. 1863 čtvrtá dcera Maria Karolina, která ale po necelých třech týdnech bohužel zemřela. I jí šla za kmotru babička Susanna. A na Nové Hůrce přišly na svět i další dvě dcery – Rosa (* 3. 8. 1864) a Antonia (* 3. 2. 1866). I s nimi stála v kostele na Hůrce u křtu babička Susanna, „majitelka statku a sklářská továrnice z Klášterského Mlýna“. S Novou Hůrkou byly osudy mladého sklářského podnikatele spojeny jen asi pět let. Od počátku července 1868 již měla sklárna nového nájemce Konrada Bodenmüllera. Ale rodina Antona Lötze odešla z Hůrky již někdy v zimě či na počátku jara roku 1867 a přestěhovala se znovu do Klášterského Mlýna.

Ale nikdo nežije jen prací, a tak i Anton Lötz měl své záliby a koníčky. Patřil k nim tehdy v jeho vrstvách běžný lov a střelba a byl členem střeleckého spolku (jakého zatím nevíme). V roce 1868 se zúčastnil například III. Německého spolkového střílení, které se konalo ve Vídni, a soutěžil zde v kategorii střelby na terč. Podle výsledkové listiny byl jeho výkon průměrný a nedosáhl na žádnou z vypsaných prémií. Ale tím nejsou jeho spolkové aktivity vyčerpány.

Nejméně v letech 1869 až 1873 byl spolu se svým mladším bratrem Ernestem také členem Spolku pro dějiny Němců v Čechách (Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen). Tento spolek se věnoval mimo jiné i historii sklářství, jak dokládá například jeho časopis (Mittheilungen zur Geschichte der Deutschen in Böhmen), ve které se téma sklářství často objevuje. A pokud bychom se rozhlédli po Šumavě, tak bychom mezi jeho členy našli i další sklářské podnikatele – např. Johanna Ascherla z Nového Brunstu či Wilhelma Zahna z Kamenického Šenova.

A protože Klášterský Mlýn nebyl jen sklárnou, ale také hospodářským statkem, byl Anton Lötz nejméně v sedmdesátých letech 19. století i členem „Hospodářsko-lesnického spolku Sušicko-Horažďovického“, jehož předsedou byla významná postava z řad české aristokracie hrabě Ferdinand Chotek (1838-1913). Ten byl od roku 1871 majitelem statku ve Volšovech, kde rovněž trvale žil a mimo jiné se stal od roku 1876 také sušickým okresním starostou. Anton Lötz nebyl jen pasivním členem, nejméně v letech 1876 a 1877 byl například odhadcem v komisi pro odvod koní. Ale spolek měl i jinou bohatou náplň – například zkoušel nové odrůdy brambor, pomáhal se zakládáním školních zahrad, vedl spolkovou knihovnu hospodářské literatury apod. Spolkové schůze se odbývaly střídavě v Sušici a Horažďovicích.

Anton Lötz se rovněž angažoval v obchodní a živnostenské komoře v Plzni, kde se třeba v lednu roku 1871 ustanovil „komitét k povznešení živnostní činnosti obyvatelů šumavských“. Do této komise byly vybrány osobnosti, které „jsouce v západním okresu komorním a dobře znajíce poměry krajiny této, jsou zároveň s to dotýčných porad se účastniti.“ A tak tu vedle Antona Lötze „továrníka skelného zboží v Klášterském Mlýně“ najdeme Wilhelma Kralika z Lenory, Josefa Eduarda Schmida z Annína, Bernarda Fürtha ze Sušice, MUDr. Josefa Klostermanna z Kašperských Hor apod.

A sklářští továrníci Wilhelm Kralik, „náčelník továren v Leonorenhainu“ a Anton Lötz, „továrník v Klostermühlu“ se sešli i o rok později v další komisi plzeňské obchodní a živnostenské komory, která se tentokrát věnovala přípravě světové výstavy ve Vídni chystané na rok 1873. Byli vybráni zřejmě proto, že obě jejich firmy se již světových výstav dříve účastnily. Přípravná komise plzeňské komory měla později celkem 61 členů a byli zde dále například Josef Ziegler – majitel továrny na zrcadla ve Staňkově, Josef Eduard Schmid – sklářský továrník z Annína, Emil Škoda – majitel strojírny v Plzni, Daniel Fürth – majitel továrny na dřevěný drát v Sušici, Eduard Kavalier – sklářský továrník v Nové Sázavě u Bezvěrova či plzeňský sochař Ludwig Wildt.

A jak se tehdy patřilo na podnikatele, byl Anton Lötz činný i politicky. Například v roce 1875 byl zvolen do okresního zastupitelstva v Kašperských Horách.

Anton Lötz byl nepochybně velmi činorodý muž, ale dlouho čekal na prvního syna, potencionálního dědice firmy. Ten přišel na svět v Klášterském Mlýně až jako jeho sedmé dítě a dostal jména po svých podnikatelsky mimořádně schopných dědečcích Johann Franz (* 31. 3. 1867). A tentokrát šel za kmotra dědeček Franz Bauernfeind, který ale nedojel z Lince, a proto jej při křtu v kostele zastupoval strýc Johann Lötz ml. Tehdejší továrník z Klingenbrunnu musel být v Klášterském Mlýně přítomen, protože křest v rejštejnském kostele se konal stejný den, kdy se malý chlapec narodil. O dva roky později přišel na svět jako osmé dítě další syn Franz Maxmilian (* 15. 8. 1869). Jeho kmotrem byl rovněž dědeček z Lince Franz Bauernfeind a opět zastoupený. Tentokrát však velmi mladým mužem – Maxmilianem von Spaunem, studentem gymnázia v Enži, který byl u své babičky v Klášterském Mlýně nepochybně na prázdninách. Kdo mohl tehdy tušit, že to bude právě on, kdo dovede rodinnou firmu k její největší slávě. A rodina se i v Klášterském Mlýně ještě o dvě dcery rozrostla. Devátým dítětem byla Marie Helena (* 30. 1. 1871) a desátým Mathilda (* 29. 4. 1873), jejíž kmotrou byla babička Susanna, v obou případech ale v zastoupení, protože tehdy delší dobu nepobývala v Klášterském Mlýně.

A pak se náhle tento rodinný a podnikatelský svět zhroutil. Dne 11. 9. 1877 Anton Lötz v Klášterském Mlýně naprosto nečekaně umírá na náhlou břišní příhodu (neprůchodnost střev) a o dva dny je pochován na hřbitově u rejštejnského kostelíku. Susanna Gerstnerová-Lötzová přichází bolestně nejen o syna, ale také o následníka v podnikání. Antonu Lötzovi bylo pouhých devětatřicet let.


Anton Lötz je pochovaný spolu se svým starším bratrem Johannem v hrobce rodiny Spaunů na rejštejnském hřbitově, ale z neznámého důvodu je na jejich společné náhrobní desce špatné datum úmrtí Johanna Lötze (správné datum je 5. 2. 1881 – viz 28. díl seriálu).

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ