PŘÍBĚH DVACÁTÝ ŠESTÝ - PŘÍBĚH ŠESTADVACÁTÝ - JOHANN LÖTZ ML. – II. ČÁST (PROJEKT SKLÁRNY JOHANNISTHAL) | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ ŠESTÝ -  PŘÍBĚH ŠESTADVACÁTÝ - JOHANN LÖTZ ML. – II. ČÁST (PROJEKT SKLÁRNY JOHANNISTHAL)
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý šestý - Příběh šestadvacátý - Johann Lötz ml. – II. část (projekt sklárny Johannisthal)

Příběh šestadvacátý - Johann Lötz ml. – II. část (projekt sklárny Johannisthal)

Svatba s Kreszenzií Kriegerovou v únoru 1859 znamenala pro tehdy čtyřiadvacetiletého Johanna Lötze ml. vstup do nové životní etapy a nepochybně byla impulsem k realizaci jeho vlastních podnikatelských plánů. Tento díl je věnován neuskutečněnému pokusu o založení nové sklárny, která měla nést jeho jméno Johannisthal – Johannovo Údolí.

Na počátku června roku 1861 podal Johann Lötz ml., tehdy soukromník žijící v Pasově žádost dolnorakouské vládě, aby mu bylo povoleno zřídit v Bavorsku novou sklárnu, která měla stát v lesích západně od Mauthu poblíž říčky Reschwasser. Tato říčka je pokračování potoka Reschbach, který pramení v Čechách na východním svahu Černé hory stejně jako Černý potok, počátek Vltavy a vyvěrá vlastně jen několik se metrů od symbolického pramene Vltavy. Z hor potom teče Reschwasser na jih, spojuje se s dalšími toky a spolu s nimi se vlévá v Pasově do Dunaje. Výběr tohoto místa poblíž hranic Českého království zdůvodňoval Johann Lötz ml. tím, že jsou zde rozsáhlé lesy v okolí Finsterau, kde je mnoho nekvalitního dřeva, pro které je obtížné najít odbyt. Podle jeho názoru by tento problém činnost sklárny vyřešila.

Nová sklářská továrna se měla specializovat na ruční výrobu skleněného polotovaru pro výrobu zrcadel, u kterého tehdy poptávka zejména ze stran bavorských rafinérií skla překračovala nabídku. A orientaci na tento výrobní program Johann Lötz ml. ve své žádosti také vysvětluje. Píše, že nejen podle jeho názoru, ale i podle názoru mnohých odborníků je v Bavorsku zapotřebí zvýšit výrobu plochého skla, protože ho je v Bavorsku nedostatek. Toto tvrzení jistě nebylo daleko od pravdy, ale rozhodně to neznamenalo, že by tehdy nebyly v Bavorsku vůbec sklárny specializované na tabulové a zrcadové sklo. Navíc další skleněný polotovar zejména pro zdejší rafinérie zrcadel dodávaly sklárny v západních Čechách a na Šumavě.

Sklárny vyrábějící zrcadlové sklo a luxusnější druhy dutého skla byly v Bavorsku soustředěny zejména v Horní Falci (okolí Waldmünchenu a Furthu im Wald) a v Dolním Bavorsku (okolí Zwieselu a Frauenau). Byly to například sklárny v Lohbergu, Lambachu, Ludwigsthalu, Riedelhütte či Klingenbrunn u Grafenau apod. Ale existovaly tu i další sklářské regiony – výroba obyčejného dutého a okenního plochého skla byla soustředěna především v Horním Bavorsku a Švábsku, chemické sklo a skleněné perly se vyráběly hlavně v Horní Falci apod. V Bavorsku bylo také podstatně více rafinérií zrcadlového skla – u Furthu im Wald, Norimberku, Erlangenu apod.

Bohužel počátek šedesátých let 19. století byl již dobou, kdy bylo založení sklárny na výrobu plochého skla v pecích otápěných dřevem pomalu překonaným modelem. Již v průběhu padesátých let 19. století se tato výroba ve střední Evropě začala relativně rychle přesouvat k uhelným ložiskům, protože otop uhlím umožňoval podstatné snížení cen. Ještě v průběhu padesátých let byly sklárny závislé na lesích schopné nějakým způsobem konkurovat, ale právě kolem roku 1860 se začala situace lámat. Ale založení sklárny tradičního typu nebylo vůbec nereálným projektem, protože podobných skláren pracovaly po obou stranách česko-bavorské hranice v této době desítky a řada z nich před sebou měla i desetiletí existence. Většina z nich ale do konce 19. století v konkurenci s modernějšími podniky zanikla. Náklady na otápění totiž nebyly vůbec zanedbatelné, při otopu dřevem představovaly asi jednu třetinu všech výrobních nákladů.

Byla zde ale také neoddiskutovatelný konkurenční tlak nejen středoevropských, ale i pokročilejších zejména belgických sklářských továren na ploché sklo, v nichž se rychleji prosazovala také mechanizace výroby. V tehdejších středoevropských odborných časopisech se běžně psalo o tom, že je třeba tuto výrobu modernizovat. Již kolem přelomu padesátých a šedesátých let 19. století se rovněž velmi často psalo o tom, že stoupající ceny dřeva v Bavorském lese ohrožují zdejší sklárny. To bylo ale v rámci regionu řešitelné jen technologickými vylepšeními, která by směřovala k výrazným úsporám dřeva – např. přechodem na regenerativní otop pecí. Z dostupných dat zatím nelze vyčíst, zda Johann Lötz ml. chtěl založit sklárnu s přímým či regenerativním otopem dřevem. (Jen pro srovnání Josef Eduard Schmid o dva roky později při modernizaci sklárny v Anníně již úspornější regenerativní otop pece zavedl.) V žádosti jsou také vyčísleny předběžné náklady na budování provozu celé sklářské továrny ve výši 16 000 zlatých a na rok jejího provozu pak na 33 500 zlatých.

Tím se dostáváme k poměrně klíčové otázce Johannova podnikatelského kapitálu. V žádosti z června 1861 vykazuje vlastní majetek skládající se z nemovitostí v Heidenhofu (viz předchozí díl seriálu), ke kterému přikoupil spolu se svou manželkou Kreszenzií v říjnu 1859 ještě lesní revír Heidenhof za 28 000 zlatých. Dále to byl dům v Pasově v Theresienstraße v ceně asi 7 900 zlatých, kapitál v bavorských státních dluhopisech apod. Celkově Johann Lötz ml. s manželkou mohli disponovat volným a vázaným kapitálem odhadem někde kolem 80 000 až 90 000 zlatých, což byl na tehdejší dobu značný majetek.

Již v době podání žádosti k dolnobavorské vládě měl Johann Lötz ml. také opci na zakoupení pozemku o rozloze 34 jiter (asi necelých 12 hektarů). Tu si dojednal s jistým Stockingerem z Mauthu s tím, že když dostane od dolnobavorské vlády koncesi, tak si pozemky koupí.

Otevřenou otázkou je, jak byl projekt sklárny Johannisthal u Mauthu provázán s rodinným podnikáním v Klášterském Mlýně, kde byly rozhodně zapotřebí kapacity na výrobu plochého skla. To ostatně ukáže další za několik týdnů příběh spojený s podnikáním firmy Joh. Lötze vdova na Nové Hůrce na Šumavě, kterou si firma pronajala v roce 1862. Ale zpět do června 1861. Tehdy Johann Lötz ml. ve své žádosti o koncesi píše mimo jiné, že některé materiály dostane zdarma od své matky z Klášterského Mlýna a že mu matka přislíbila také směnečný úvěr ve výši 6 000 až 10 000 u C. k. Privilegované banky ve Vídni a Praze.

Bavorská úřední místa přistupovala k Lötzově žádosti váhavě a žádala o přezkoumávání různých údajů, až nakonec Johann Lötz ml. svou žádost v září 1861 stáhl. V dopise zaslaném do Bavorska z Klášterského Mlýna píše mimo jiné, že si zřídí sklárnu v Čechách a že rezignuje na další vyřizování své žádosti. Tady zřejmě již sehrála roli jednání jeho matky o pronájem Nové Hůrky. Jednání o pronájmu sklárny v Nové Hůrce se ale také protahovala. Zřejmě proto Johann Lötz ml. dále usilovat i o rozšíření podnikání do Bavorska. Definitivní smlouva na Novou Hůrku byla uzavřena v březnu 1862, ale již v únoru téhož roku byl Johann Lötz ml. majitelem sklárny Flanitzhütte u Klingenbrunnu poblíž Grafenau. V únoru 1862 je již označován v jednom dokumentu jako „továrník Johann Lötz ze Sušice v Čechách, nyní bytem zde“ [míněna Flanitzhütte]. Johann tedy již nepochybně v únoru 1862 bydlel v nějakém domě v nově nabyté sklárně. Jeho třetí dítě, dcera Crescenzia se ale narodila v květnu 1862 ještě v Pasově. Zdá se tedy, že v této době ještě musel přejíždět mezi oběma místy. Jde o zhruba 40 km, takže to bylo překonatelné i v kočáře či na koni za nějaké tři až čtyři hodiny. Celá rodina se ale nejpozději v létě 1862 přestěhovala do Flanitzhütte celá a zůstala zde až do května 1876. Čtrnácti letům, které prožil Johann Lötz ml. na Flanitzhütte u Klingenbrunnu bude věnován 27. díl seriálu.

 Ilustrační obrázek ruční výroby tabulového skla z válců ze druhé poloviny 19. století.

 

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ