PŘÍBĚH DVACÁTÝ PRVNÍ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – ZUŠLECHŤOVATELÉ SKLA | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DVACÁTÝ PRVNÍ  - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – ZUŠLECHŤOVATELÉ SKLA
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh dvacátý první - Lidé v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století – zušlechťovatelé skla

 

Data ze statistik, matrika a dalších pramenů jasně dokládají, že již v prvních letech, kdy měla sklárnu v Klášterském Mlýně firma Lötz, zde byla rozvinutá rafinace skla. Již v době předchozího majitele, Johanna Baptisty Eisnera zde například byla vybudována velká brusírna, ve které stálo na počátku 50. let 19. století celkem 42 brusů. Brusů zde ale bylo pravidelně více než brusičů. Například v roce 1852 u nich pracovalo jen 30 brusičů a o rok později ještě o deset méně. Matriky také dokládají, že fluktuace u brusičů byla větší než u sklářů. Jejich kratší pobyty byly zřejmě příčinou toho, proč jsou jejich jména v matrikách dochována méně souvisle než jména sklářů. Například ze zhruba 30 až 35 brusičů, kteří zde mohli být činní v letech 1852-1853 se dochovaly záznamy jen o 14 z nich. Tedy o jen necelé polovině. Většinou se jedná o ty, kteří zde žili dlouhodobě.

Ještě předtím, než koupila Klášterský Mlýn firma Lötz, tak zde pracoval již od poloviny 30. let 19. století od založení sklárny Johannem Baptistem Eisnerem zkušený a podle kontextu i velmi šikovný brusič Johann Pscheidl (asi 1809 – po 1867), syn tabuláře ze sklárny Zvonková u Horní Plané. Ten zde zůstal i po změně majitele asi do poloviny 60. let 19. století a poté odešel na Červenou. V Klášterském Mlýně později pracovali další brusiči z rodiny Pscheidlů. Dalším brusičem, který v Klášterském Mlýně pracoval již za Johanna Baptisty Eisnera, byl Johanna Haide/Heider (kolem 1815 – 12. 8. 1859 Reštejn), který pocházel z Kozího Hřbetu a nejspíš se vyučil na Zlaté Studni.

Nejpozději od srpna 1851 byl brusičem v Klášterském Mlýně také Karl Haas (asi 1815 – 29. 9. 1855 Klášterský Mlýn), ten pocházel z nedalekého Pěkného Potoka a zemřel podobně jako v minulém díle zmíněný sklář Ignatz Bachofner v září 1855 na úplavici, i on se zřejmě vyučil na Zlaté Studni. Dalším rodákem z bezprostředního okolí, tentokrát z Dlouhé Vsi byl Franz Hasenörl, ten pracoval u firmy Lötz nejméně v roce 1850 ve Ferdinandově Údolí a přešel s ní i do Klášterského Mlýna.

Přímo z Rejštejna byl další z brusičů – Wenzel Zoglauer (7. 12. 1823 Rejštejn – 14. 7. 1855 Rejštejn). Tento syn rejštejnského hamerníka Mathiase Zoglauera patřil k těm, kdo ve zdejší brusírně pracovali již za předchozích majitelů a zůstal Klášterskému Mlýnu věrný až do července 1855, kdy zemřel ve věku dvaatřiceti let na blíže nespecifikované vysílení. Jiným rejštejnským rodákem byl Johann Brantner (3. 5. 1826 Rejštejn – ?), ten ve sklárně pracoval nejméně po celá 50. léta 19. století.

O dalším brusiči Josefu Hrachovi víme jen tolik, že mu v Klášterském Mlýně v srpnu 1852 zemřel tříletý syn na psotník. Rovněž ojedinělá podobná zpráva se dochovala o brusiči Antonu Holetzovi, kterému zemřel v Klášterském Mlýně v říjnu 1852 právě narozený syn, kterého rodiče nestačili ani pojmenovat, ani řádně pokřtít. Stejně málo víme také o brusiči Cyrilu Strohmayerovi, který je doložen v Klášterském Mlýně v prosinci 1853 jako kmotr a v únoru 1854 jako otec nemanželské dcery Elisabethy, kterou měl s dcerou dřevaře z Dlouhé Vsi a zemřela v roce a půl na psotník. Dalším brusičem, o kterém se dochovaly jen strohé zprávy, byl Jakob Schano (asi 1825 – 3. 12. 1858 Rejštejn), ten zde pracoval od září 1850 až do prosince 1858, kdy zemřel na tuberkulózu.

Podle počtu žádostí o kmotrovství dětí a svědčení na svatbách patřil k velmi váženým zdejším brusičům Franz Urbanek/František Urbánek (asi 1814 – po 1860). Franz či František byl synem Antona Urbanka, kočího na sklárně u Chlumu u Třeboně. V srpnu 1852 se oženil v Rejštejně s Annou Hofmannovou z Petrovic, ale jeho manželství zůstalo bezdětné. Asi příbuzným pánvaře Aloise Robla (viz předchozí díl) byl brusič skla Anton Robl (asi 1827 – ?), který ale na rozdíl od něj pocházel z Nových Hutí na Zdíkovsku. I on podobně jako jiní našel svou vyvolenou Sophii Pscheidlovou v Rejštejně. V Klášterském Mlýně poté pracoval nejméně po celá 50. léta 19. století. Z Vimperska dorazil do Klášterského Mlýna také brusič Peter Fischer, který byl ze Zátoně a před příchodem k firmě Lötz pracoval zřejmě na některé ze skláren v okolí Kašperských Hor – snad v Podlesí, odkud pocházela jeho manželka Maria Anna Preisová.

Ale do Klášterského Mlýna přišli i zušlechťovatelé skla z oblasti Lužických hor. Byl to například brusič skla Josef Alber, který se narodil v Rousínově. Asi sem přišel přes některou ze skláren na Vimpersku (nejspíš z Lenory), protože jeho manželka pocházela z Horní Vltavice. V Klášterském Mlýně se manželům narodily od února 1853 do července 1856 tři děti. Dalším příchozím z oblastí s rozvinutými rafineriemi skla byl malíř skla Karl Schier, který pocházel z Falknova-Kytlice u Nového Boru. Byl synem tkalce a podobně jako mnoho jiných se vyučil pravděpodobně v některé malířské dílně v Novém Boru a okolí. Na Šumavu šel zřejmě přes střední Čechy, protože vyvolenou svého srdce našel v tehdejším vojenském městě Terezín. Byla to Marie Gutenschirerová, dcera profouse (jakéhosi tehdejšího vojenského policisty). Lze jen doufat, že on sám neměl proto doma „vojnu jako řemen“.

A když bylo sklo vyrobené, bylo třeba jej také zabalit a připravit k expedici, proto měla sklárna obvykle i svého truhláře, který byl označován často jako výrobce beden. Jméno truhláře je zde známo až od srpna 1855, kdy jím byl Adam Huska (22. 9. 1834 Chodová Planá – po 1870), bratr faktora sklárny Michaela Husky a tedy příbuzný majitelů skárny. Ten zde pracoval nejméně do října 1870.

Sklárna v Klášterském Mlýně v první polovině 50. let 19. století očividně dobře prosperovala. Například v roce 1854 byla znovu uvedena do provozu huť na tabulové sklo, stoupal počet zaměstnanců a perspektivy se jevily jako více než slibné. V roce 1855 ale došlo k tragické události, která byla nejen naprostou osobní katastrofou v životě Susanny Gerstnerové-Lötzové, ale také se odrazila v celém dalším vývoji firmy. O těchto dramatických proměnách se dočtete za týden v pokračování našeho seriálu.

Na obrázku je ilustrační pohled do brusírny skla ve druhé polovině 19. století.

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ