PŘÍBĚH DEVATENÁCTÝ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – PLATY A BYDLENÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH DEVATENÁCTÝ - LIDÉ V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ – PLATY A BYDLENÍ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh devatenáctý - Lidé v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století – platy a bydlení

Lidé v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století – platy a bydlení

V situaci opouštění některých závodů (Ferdinandovo Údolí, Komorní huť, Annín) a koupi nových (Klášterský Mlýn) docházelo také k proměně personálu. Někteří ze stávajících zaměstnanců zůstali u nových provozovatelů závodů, jiní odešli na nová působiště a někteří přešli s firmou do nového centrálního závodu v Klášterském Mlýně. Ale i v Klášterském Mlýně už byli skláři a zejména brusiči, z nichž někteří se stali zaměstnanci nově příchozí firmy. Podívejme se tedy blíže na to, jak se konstituoval personál nového centrálního závodu firmy Lötz.

Z let 1852 až 1853 známe ze statistiky Obchodní a živnostenské komory v Plzni data o stavu kvalifikovaného personálu sklárny v Klášterském Mlýně. V roce 1852 zde pracoval jeden tavič, čtyři topiči, sedm sklářů se sedmi odnášníky, jeden draslář (výrobce potaše), jeden stupař (obsluha stoupy), jeden formař, dva dřevorubci a jeden forman. O rok později je vedle stávajícího personálu uváděn ještě jeden truhlář (výrobce beden) a také se zde nově objevují dva podkladači zrcadel – tato informace je mimořádně zajímavá a zatím těžko vysvětlitelná. Snad se zde podkládala fólií nějaká menší zrcátka židovské míry. Vedle těchto zaměstnanců zde pracovala řada brusičů a zcela jistě i jeden malíř skla, kterého statistika vůbec nezachytila.

Dochovaly se i orientační údaje o platech některých pracovníků z tehdejšího personálu sklárny. Tavič, topiči, skláři, odnášníci, formař a pánvař dostávali týdně za 12 hodinovou práci od 1 do 12 zlatých, počet pracovních dnů u sklářů se odvíjel od tavících cyklů pecí. Pokud tato čísla rozebereme podle analogií z jiných sklářských oblastí, tak zde byla značná diferenciace – nejvyšší plat měli obvykle taviči – to bylo těch 12 zlatých týdně. Mzdy sklářů se pohybovaly zhruba mezi 8 až 10 zlatými (specializovaní tabuláři měli platy asi o třetinu vyšší než skláři vyrábějící duté sklo), ale výpočty platů byly poměrně komplikované, protože se odvíjely u dutého skla od zpracovaných hutních set a tisíců výrobků. Počet výrobků na jeden hutní set se pak vypočítával podle typu a náročnosti zpracování jednotlivých produktů. Nejméně brali ve sklárně chlapci-odnášníci, to byl týdně zpravidla 1 zlatý nebo něco lehce přes jeden zlatý. U zušlechťovatelů skla byly platy obvykle nižší než u sklářů a tito pracovníci byli placeni od kusu. Jejich mzda se na počátku 50. let 19. století pohybovala v Klášterském Mlýně od 3 do 10 zlatých týdně. Výrobce potaše, stupař, forman a dřevaři brali týdně zhruba 2 zlaté.

A co bylo za tyto platy ke koupi? Přepočty jsou dost obtížné, protože ceny jednotlivých produktů se mohly lišit podle kraje, ročního období a dostupnosti, ale lze si udělat určitou hrubou představu. Ještě je podstatné zmínit, že jeden zlatý měl 60 krejcarů. Bochník chleba (podle typu, váhy a kvality) stál asi kolem 20 krejcarů, kilo pšeničné mouky asi 25 krejcarů, kilo brambor asi 1,5 krejcaru, litr mléka asi 12 krejcarů, jedno vejce stálo mezi 1,5 až 2 krejcary, kilo hovězího masa kolem 30 krejcarů a paklík obyčejného tabáku asi 4 až 6 krejcarů. Kráva se dala pořídit asi od 30 zlatých, ale mohla stát i 100 zlatých. Cena slepice na vaření byla asi 15-20 krejcarů.

K platům mohli mít zaměstnanci sklárny také další výhody – bydlení zdarma v továrních bytech, za jistých okolností louky či pole k vlastnímu obdělávání, deputátní otop apod. Některé z těchto výhod poskytovala jistě i firma Lötz, ale přesné zprávy se nedochovaly.

Z matričních knih je také možné rekonstruovat, kde zaměstnanci sklárny v Klášterském Mlýně kolem poloviny 19. století bydleli. Když se tehdy po mostku přes Otavu přešlo do Klášterského Mlýna, tak stál kousek za mostkem vlevo (v místech dnešního čísla popisného 9 – Penzion Klášterský Mlýn) rozlehlý čtvercový hospodářský dvůr. Tehdy to byl dům číslo popisné 1. a vedle částí určených k zemědělskému využití zde byla také část, ve které bydlela rodina skelmistra či faktora a také někteří ze zaměstnanců sklárny, Vedle nich tu bydlela i zemědělská čeleď. Po polovině 19. století v tomto objektu zjevně přibývají byty pro zaměstnance sklárny na úkor zemědělského využití – bydlel zde například pánvař, skláři, brusiči apod. A v průběhu času se zde musel rozšiřovat i prostor pro rodinu majitelky sklárny. Zdá se, že někdy na přelomu 50. a 60. let 19. století již obrovský objekt hospodářského dvora sloužil svému původnímu účelu zřejmě jen z menší části. Zemědělská výroba byla ale nesporně zachována, protože jsou zde postupně doloženi různí zemědělští správci (šafáři) – např. nejméně od roku 1851 do 1856 to byl Martin Schmidl a po něm od roku 1857 Martin Böhm.

Těsně u hospodářského dvora stála dvě menší stavení číslo 2. a číslo 3., ve kterých byly další byty zaměstnanců sklárny. Tyto sklářské obytné domy byly obvykle většími objekty, v nichž měly jednotlivé rodiny svou místnost či místnosti. Vedle rodin zde pak bydleli i svobodní zaměstnanci, kteří obvykle sdíleli ve větším počtu jednu místnost. V čísle 3. bydlela například rodina truhláře, rodina stupaře, některé rodiny sklářů a pomocné síly. V domě číslo 2. bydleli skláři. Ženatí skláři, brusiči, topiči a tavič bydleli s rodinami nejčastěji přímo v čísle popisném 4., což byla rozlehlá vlastní budova sklárny, ve které musela být poměrně velká obytná část. Zde bydlel kolem roku 1852 i faktor sklárny Johann Wellig. Po polovině 19. století s růstem počtu pracovních sil se objevují i obytné doby č. 5., č. 6. a č. 14. a také musely být přestavěny a rozšířeny původní obytné domy č. 2. a č. 3., v nichž roste počet ubytovaných rodin. Ale ubytovací prostory přímo v Klášterském Mlýně rozhodně nikdy nestačily pro všechny zaměstnance, a tak jich část našla bydlení formou pronájmu v mnoha různých chalupách v celém Rejštejně.

A kdo byli konkrétní lidé, kteří tehdy žili ve sklářské osadě Klášterský Mlýn, to bude tématem dalšího dílu seriálu.

Na obrázku je osada Klášterský Mlýn na konci 70. let 19. století – je tu sklárna (A), budova hospodářského dvora s obydlími skelmistrové a sklářů (B), brusírna (C) a domy, ve kterých žili zaměstnanci sklárny (D).

 


 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ