PŘÍBĚH OSMNÁCTÝ – SKLÁRNA V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH OSMNÁCTÝ –  SKLÁRNA V KLÁŠTERSKÉM MLÝNĚ NA POČÁTKU 50. LET 19. STOLETÍ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh osmnáctý – Sklárna v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století

Sklárna v Klášterském Mlýně na počátku 50. let 19. století

V následujících čtyřech částech seriálu na chvíli opustíme osudy Susanny Gerstnerové-Lötzové a jejího druhého manžela Franze Xavera Gerstnera a zaměříme pozornost provozy nové firemní sklárny v Klášterském Mlýně, na její staré i nové zaměstnance a výrobní program. K životnímu příběhu Susanny Gerstnerové-Lötzové se vrátíme v dvacátém pokračování seriálu.

Když firma Lötz koupila v únoru statek Klášterský Mlýn, tak zde stála huť na výrobu ručně foukaných tabulí z válců a k ní příslušející další vedlejší provozy – roztahovací pece, chladící pece apod. Sklárny na výrobu tabulí měly tehdy specifické uspořádání. Jednalo se o pánvové pece s prostorem pro velké pánve s obsahem někde kolem 200 kg skloviny a okolo pece byla vyhloubena jáma, přes kterou byla položena masivní prkna. Skláři nabírali sklovinu z pánví, stáli na prknech a foukali dlouhé válce do jámy. Šlo o specializovaný provoz, ve kterém se sice vyrábělo částečně i duté sklo či pateříky, ale až ze zbytků skloviny v pánvích, když již nebylo její množství dostatečné pro výrobu tabulí. Z ekonomických důvodů tak bylo výhodné ponechat tuto pec na tabulové sklo v provozu. Jak bylo ostatně zmíněno již v předchozích částech seriálu, tak firma Lötz měla již s obchodem s tabulemi zkušenosti z Debrníku. Ale problém byl v tom, že specializovaní tabuláři z Klášterského Mlýna odešli před několika lety, další zůstali na Debrníku a tak neměl zpočátku kdo foukat tabule. Byly zde ale také zakázky dutého skla, zejména polotovary pro severočeské rafinérské a obchodní společnosti, ale také pro vlastní zákazníky. A tak je zde záhy, asi již na jaře 1851 budována další huť na výrobu dutého skla, která byla jakýmsi protažením stávajícího objektu.

Poměrně solidní údaje o zdejších provozech máme pro 50. léta zejména ze statistických zpráv plzeňské Obchodní a živnostenské komory. Pro rok 1851 není Klášterský Mlýn ve statistikách zmíněn, ale pro léta 1852 až 1853 jsou zde mimořádně podrobné údaje o celém provozu. Jako vlastník a nájemce je tu uveden Franz Gerstner. V Klášterském Mlýně je v letech 1852-1853 uváděna pouze jedna pec na výrobu dutého skla se sedmi pánvemi, který byla otápěna přímo jen dřevem. Roční spotřeba dřeva tu činila 1500 sáhů blíže nespecifikovaného dřeva (tj. asi 5 100 m3), což byla zhruba i roční spotřeba tehdejší sklárny v Anníně. Důležitá byla také cena dřeva, která byla za sáh 4 zlaté a 30 krejcarů a opět můžeme použít srovnání s Annínem, kde dosáhli tehdejší nájemci Blochové ceny o něco výhodnější 4 zlaté 20/25 krejcarů, ale to mohlo být dáno jen tím, že brali dřevo především přímo od pronajímatele sklárny, statku Vatětice.

Důležité byly dodávky hlavních surovin. Podle statistických zpráv brala sklárna v Klášterském Mlýně křemen či křemenný písek ze statku Velký Zdíkov a ze Sušice. Zejména proslulý zdíkovský modrý křemen byl jedním ze základních předpokladů výroby kvalitního dutého skla. Jíly na pánve či opravy pecí byly kupovány v Bavorsku – v Deggendorfu, Pasově či Schwarzenfeldu, ale také jsou zmíněni dodavatelé ze Zbytin na Plzeňsku a z Moravy.

Vedle sklárny byla v Klášterském Mlýně i velká brusírna. I ta zde zřejmě stála již za Johanna Baptisty Eisnera a v roce nebo těsně po roce 1851 byla jen rozšířena. V letech 1852-1853 je zde uváděno 42 brusů. Výslovně to ve statistice řečeno není, ale podle situace je pravděpodobné, že tato brusírna byla poháněna vodním kolem. Šlo na tehdejší dobu o poměrně velkou brusírnu, která ukazuje na to, že zde bylo vyrobené sklo ze značné části také dekorováno. Pokud zde bylo 42 brusů, tak můžeme počítat i se zhruba 40 brusiči a jejich dalšími pomocníky. Plného obsazení strojů ale tehdy sklárna nedosáhla. Pro rok 1852 je tu zaznamenáno 30 brusičů a následujícího roku jen 20. Jednalo se zřejmě o brusy stažené z Annína a Ferdinandova Údolí, pro které nebylo využití, nebo nebyl dostatek personálu. Vedle brusičů je v rafinérských provozech zmiňován také jeden rytec skla a jeden pozlacovač.

Cena výroby surového skla byla v roce 1852 uváděna na hodnotě 20 000 zlatých a o rok později o něco klesla na 18 000 zlatých, cena zušlechtěného skla byla v roce 1852 asi 10 000 zlatých a v roce 1853 klesla na 7 000 zlatých. To odpovídalo výkonu středně velké šumavské sklárny a z čísel je zjevné, že sklárna vyráběla již tehdy produkty s vysokou přidanou hodnotou a byla rozhodně počítána v kvalitě produkce k předním závodům monarchie. Ale výkonem se nemohla rovnat třeba sklárnám firmy Meyr v Adolfově (1852 hodnota roční produkce 64 400 zlatých) nebo v Lenoře (1852 hodnota roční produkce 111 750 zlatých). Ale na druhou stranu to bylo o něco víc než ve stejné době u sklárny ve Stachách, kde byla v roce 1852 hodnota vyrobeného surového dutého skla 15 040 zlatých a hodnota zušlechtěného skla 8 060 zlatých.

A protože historické příběhy píší vždy lidé, tak se v příštím díle seriálu využijeme ještě některá data ze statistik, která se týkají zaměstnanců, a seznámíme s některými z prvních pracovníků u firmy Lötz v Klášterském Mlýně.

Na obrázku je pohled na sklárnu v Klášterském Mlýně v 80. letech 19. století.

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ