PŘÍBĚH SEDMNÁCTÝ DOBA VELKÝCH ZMĚN | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH SEDMNÁCTÝ     DOBA VELKÝCH ZMĚN
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh sedmnáctý Doba velkých změn

V roce 1851 provozovala firma Johanna Lötze vdova tři sklárny. Byl to Annín a dvě sklárny na statku Debrník – Ferdinandovo Údolí a Komorní huť, když tu se najednou objevila možnost koupit sklárnu v Klášterském Mlýně u Rejštejna. I tu v únoru 1851 manželé Susanna a Franz Xaver Gerstnerovi koupili, každý z nich získal její ideální polovinu. Na jaře 1851 jde tedy o poměrně velkou firmu se čtyřmi sklárnami, třemi na výrobu dutého a jednou na výrobu tabulového skla.

Tady bychom měli udělat krátkou odbočku k nově zakoupené sklárně v Klášterském Mlýně. Tato sklárna byla založena v roce 1836 skelmistrem z Podlesí Johannem Baptistem Eisnerem (1797-1847) a v literatuře je obvykle uváděno, že se jednalo o sklárnu specializovanou na výrobu pateříků. Ovšem vzhledem k tomu, že jsou v Klášterském Mlýně od počátku uváděni také rafinéři dutého skla, tak se spíš jednalo o běžnou sklárnu se smíšeným výrobním programem dutého skla a pateříků, jak bylo u firmy Eisner obvyklé. Až kolem roku 1842, kdy vedení sklárny přebírá Eisnerův zeť Friedrich Hafenbrädel (1815-1896), mění se výroba na tabulové sklo. Friedrich Hafenbrädel se oženil s nejstarší Eisnerovou dcerou Sophií (1820-1903) a mladí manželé zpočátku působili na sklárně Žofiina huť v Novohradských horách (tehdy na území Dolních Rakous), která měla smíšený výrobní program. Ale zdá se, že výroba tabulového skla se jevila tehdy jako výnosnější a huť v Klášterském Mlýně byla přebudována. Výroba tabulového skla zde běžela asi někdy do roku 1848.

Po smrti Johanna Baptisty Eisnera v roce 1847 dochází totiž k majetkovým změnám a různým vyrovnáním, v jejichž důsledku přebírá Klášterský Mlýn další Eisnerův zeť Martin Emanuel Schmid (1819-1897), manžel Eisnerovy mladší dcery Emilie (1822-1917). V letech 1848-1851 je sklárna podle všech indicií mimo provoz až do doby, kdy ji obnovuje firma Lötz. Tehdy je ovšem v Klášterském Mlýně jen sklárna na výrobu tabulí a k ní firma přistavuje novou huť na výrobu dutého skla. Podle všech indicií ale není v prvních letech, kdy má Klášterský Mlýn firma Lötz, huť na tabulové sklo v provozu.

V průběhu let 1851-1852 se ale najednou všechno mění. Příčinou bylo podle všeho utužení politických poměrů v habsburské monarchii na počátku 50. let 19. století, které nemohlo liberála Franze Xavera Gerstnera minout. Ještě v roce 1851 pronajímá Susanna Gerstnerová-Lötzová statek Debrník na deset let jinému sklářskému podnikateli Johannu Antonu Zieglerovi a následujícího roku od ní Ziegler celý statek za 132 000 zlatých kupuje. Někdy v průběhu září zde končí firma Lötz oficiálně výrobu dutého skla ve Ferdinandově Údolí a část personálu přechází do Klášterského Mlýna. Ziegler ponechává ve Ferdinandově Údolí výrobu dutého skla a v listopadu téhož roku zde uvádí do provozu ještě jednu brusírnu. Můžeme si jen klást otázku, proč zde firma zaměřená výhradně na výrobu tabulového a zrcadlového skla ponechává v provozu závod s odlišným výrobním programem. U Komorní huti můžeme předpokládat víceméně nepřerušenou výrobu tabulového skla.

Zhruba v téže době, někdy kolem léta 1852 opouští firma Lötz také sklárnu v Anníně, i odtud předchází část personálu do Klášterského Mlýna, ale část zde zůstává. Sklárnu v Anníně si pronajímá firma Bratří Blochů, ale i oni zde zachovávají výrobu dutého skla. Což je podobně jako ve Ferdinandově Údolí minimálně velmi zarážející, protože firma Bloch se zabývala do té doby prakticky výhradně výrobou a rafinací zrcadlového skla.

Máme tu tedy dvě firmy s výsostným programem výroby plochého skla, které najednou zachovávají ve svém portfoliu závodů sklárny na výrobu dutého skla. Je to věc v kontextu českého sklářství zcela neobvyklá, protože se tyto firmy musely najednou orientovat na zcela jiné zákazníky a navazovat nové obchodní kontakty. A tak si tu musíme klást další otázku, nebyly zde nějaké ústní dohody mezi manželi Gerstnerovými na jedné straně a Johannem Antonem Zieglerem a bratry Blochovými na druhé straně o subdodávkách pro firmu Lötz. A proč se firma Lötz vzdávala výrobních kapacit provozovaných ve vlastní režii?

A aby byla situace ještě trochu komplikovanější, tak je doloženo, že Franz Xaver Gerstner převádí v říjnu 1852 svou polovinu sklárny a dalšího majetku v Klášterském Mlýně na svou manželku Susannu. Zde se zřejmě dostáváme znovu k politice. Nemohly všechny tyto majetkové přesuny, účast na londýnské výstavě, snaha zajistit si zahraniční trhy apod. být záložním plánem Franze Xavera Gerstnera pro případnou emigraci před pronásledováním v habsburské monarchii. Nebyl by jediný. Jako liberál a účastník německého Říšského sněmu rozhodně nemohl mít v době utužování politických poměrů v neoabsolutismu a v době všudypřítomného policejního sledování jednoduchý život (srv. 15. díl seriálu). V této souvislosti si můžeme připomenout třeba to, že v prosinci 1851 byl Karel Havlíček Borovský deportován do Brixenu, Vojta Náprstek a další už byli v emigraci v zámoří a jinde.

Právě tyto mimoekonomické vlivy mohly způsobit to, že se kroky firmy Johanna Lötze vdova v letech 1851-1852 se jeví jako poměrně zvláštní. Jisté je, že na konci roku 1852 firma Lötz oficiálně vlastnila pouze sklárnu v Klášterském Mlýně, kam postupně stáhla část pracovních sil z prodaných závodů (statek Debrník) a ze závodu s ukončeným nájmem (Annín). V Klášterském Mlýně byla v prvních letech v provozu pouze jedna huť na výrobu dutého skla a na ní navazující rafinérské dílny, teprve později obnovuje firma Lötz výrobu také ve starší huti na tabulové sklo.

Firma Lötz podnikala nadále podle starého guberniálního povolení uděleného Johannu Lötzovi 27. 11. 1837, ale i na počátku 50. let 19. století se Franz Xaver Gerstner objevuje vedle své ženy v různé úřední agendě někdy jako jediný majitel firmy, která nyní koncentrovala na delší dobu své podnikatelské úsilí oficiálně jen na jednu sklárnu v Klášterském Mlýně. V příštích dílech seriálu se blíže seznámíme s tím, jak vypadaly provozy v Klášterském Mlýně v 50. letech 19. století a kdo zde pracoval.

Na obrázku je mladší pohled na sklárnu v Klášterském Mlýně z 80. let 19. století.

 

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ