PŘÍBĚH PATNÁCTÝ - OSM LET NA STATKU DEBRNÍKU | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
PŘÍBĚH PATNÁCTÝ  -  OSM LET NA STATKU DEBRNÍKU
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Příběh patnáctý - Osm let na statku Debrníku

V minulém díle seriálu Susanna Lötzová koupila statek Debrník na Železnorusku a přebudovala továrnu na lité zrcadlové sklo ve Ferdinandově Údolí* na výrobu dutého skla. Současně získala Komorní (Kamerální) huť na Debrníku, která vyráběla tabulové sklo. Firma Johanna Lötze vdova tak provozovala již tři sklárny. Navíc zde byl krásný debrnický zámeček, kam zajížděla se svým druhým manželem Franzem Xaverem Gerstnerem. Pro Susannu Gerstnerovou-Lötzovou byla klíčová sklárna ve Ferdinandově Údolí, která byla ve druhé polovině 40. let 19. století zřejmě větším a modernějším provozem než Annín.

Provoz továrny na lité sklo byl ve Ferdinandově Údolí ukončen někdy na přelomu let 1843 a 1844 a zdejší dělníci ve většině odešli jinam – byli to tabuláři a dělníci-specialisté na lití skla. Část z nich nepochybně našla místo v okolních hutích – v Alžbětíně, na Pamferově huti či Novém Brunstu, část odešla z kraje jinam. Patrně v tutéž dobu došlo k přerušení i provozu na Komorní huti, ale skláři-tabuláři na Debrníku dále žili a později se někteří zejména do obnoveného provozu Komorní huti vrátili. Ale na statek Debrník přišli i zcela noví lidé – skláři a brusiči specializovaní na výrobu dutého skla, kteří začali pracovat na sklárně ve Ferdinandově Údolí.

Prvním odrazem přítomnosti těchto nových pracovníků na sklárně ve Ferdinandově Údolí v matrikách je zápis z konce září 1845, ve kterém je zaznamenáno narození Wenzela, syna taviče Johanna Denka (srv. 11. díl seriálu). A na dalších stránkách matriky zde v rychlém sledu přibývají další jména spojená s výrobou dutého skla. Mnoho z nich se přišlo z Annína. V lednu 1846 je tu jako otec zaznamenán například brusič skla Wenzel Schmid, který pocházel z Buzošné u Kašperských Hor a kmotr jeho syna Ferdinanda zkušený sklář Johann Alferi (asi 1817 – po 1851). S rodinou Alferiů se setkáváme u firmy Lötz poté po desítky let. Asi prvním zaměstnancem firmy z této rodiny byl topič Josef Alferi st. (asi 1786 – 11. 1. 1849 Ferdinandovo Údolí), který pracoval v Anníně a později se stal nájemce hostince ve sklářské osadě Ferdinandovo Údolí, kde také zemřel. V Anníně a později na Ferdinandově Údolí pracovali jako skláři také jeho synové Josef ml. (asi 1817 – ?), Andreas a výše zmíněný Johann. Nejméně první dva přešli spolu s dalším personálem v roce 1851 na novou sklárnu firmy v Klášterském Mlýně, kde se setkáváme s nimi a s jejich potomky až do 20. století.

Z Annína přišel do Ferdinandova Údolí také faktor (vedoucí) zdejšího provozu Adalbert Denk (asi 1813 – ?), syn Mathiase Denka, taviče ze sklárny v Anníně (srv. 11. díl seriálu). Ten sklárnu vedl pro Susannu Gerstnerovou-Lötzovou po celou dobu zdejšího provozu někdy od přelomu léta a podzimu 1845 až do léta 1852. Faktor spravoval každodenní provoz sklárny, vyřizoval zakázky, vedl účetní knihy apod. Samozřejmě musel v pravidelných intervalech podávat zprávy majitelce sklárny a jejímu manželovi. Celou obchodní strategii, uzavírání obchodních kontraktů, orientaci výrobního programu apod. určovali a smlouvy uzavírali pro celou firmu samozřejmě majitelé.

A byli tu i další pracovníci. V březnu 1846 je doložen jako otec právě narozeného dítěte brusič skla Anton Thomas (25. 5. 1816 Těchobuz – 14. 6. 1850 Ferdinandovo Údolí) původem z Vysočiny, který těsně před příchodem do Ferdinandova Údolí pracoval jako řada jiných v Anníně (srv. 13. díl seriálu). Kmotrem jeho syna Thomase byl tehdy další brusič, který ale pocházel z Vimperka a byl později činný na Kašperskohorsku, Georg Schlenz (kolem 1813 asi Vimperk – 2. 8. 1851 Ferdinandovo Údolí). Z annínské sklárny sem přešel také brusič Wenzel Haiplik/Hauplik, který se narodil na Mouřenci.

Přímo z Vimperka dorazili do Ferdinandova Údolí skláři Peter Gaschler a Matthias Wallenda, ale ani jeden z nich po skončení zdejšího provozu nepřešel dále s firmou do nové sklárny v Klášterském Mlýně. V Adolfově u Vimperka se zřejmě vyučil také brusič Josef Jasny, který pocházel ze Zdíkovska a od roku 1840 pracoval v Anníně. V letech 1845-1851 pak působil ve Ferdinandově Údolí. Zřejmě ze Zdíkovska přišel i další brusič skla Florian Kutschenreiter, který pracoval ve Ferdinandově Údolí nejméně v letech 1846-1848.

Podobu výroby ovlivňoval také formař („Modeldrechsler“ či „Formdrechsler“). Tím byl na Ferdinandově Údolí po celou dobu, kdy ji provozovala firma Lötz, Wenzel Peter (18. 9. 1825 Svatý Mouřenec/křest - ?). Byl synem Jakoba Petera, který působil ve stejnou dobu jako formař na sklárně Theresienthal u Zwieselu v Bavorsku. Wenzel Peter po skončení zdejšího provozu přešel na sklárnu firmy v Klášterském Mlýně. Jako pánvaři pracovali ve Ferdinandově Údolí Franz a Josef Huberové, kteří zřejmě pocházeli oba z Debrníku.

Z Vimperska přišel do Ferdinandova Údolí i stupař Mathias Michl (asi 1809 – 24. 12. 1848 Ferdinandovo Údolí) a spolu s ním zde pracoval nejméně v roce 1847 také stupař Georg Robl, původem pravděpodobně ze Zdíkovska. Po smrti Mathiase Michla se stal zdejším stupařem Mauritz Bauer (asi 1821 – ?), ten pocházel z Budašic a byl spřízněn s annínským brusičem skla Jakobem Baurem (asi 1819 – ?), snad šlo o bratrance. Vazeb na annínskou sklárnu tu bylo mnoho.

Ve Ferdinandově Údolí stál také železný hamr. Ten provozoval v době, kdy zde byla činná firma Lötz, Karl Zoglauer. Rodina hamerníků Zoglauerů byla rozvětvená. Na Horské Kvildě provozoval železný hamr Josef Zoglauer a v Rejštejně pak Mathias Zoglauer. Zoglauerové byli propojeni přátelskými svazky se skláři a jeden ze synů Mathiase Wenzel Zoglauer (kolem 1823 asi Rejštejn – 14. 7. 1855 Rejštejn) se vyučil brusičem skla a pracoval v první polovině 50. let 19. století na lötzovské sklárně v Klášterském Mlýně.

Sklářská osada ve Ferdinandově Údolí žila poměrně dynamicky svým způsobem života, který se musel lišit od poměrů na stávajících tabulových a zrcadlových sklárnách, protože byl trnem v oku třeba tehdejšího železnorudského faráře Brendla. Ten se k jejich přístupu k plnění křesťanských povinností poměrně otevřeně vyjádřil ve farní kronice: „1845 – V tomto roce byla ve Ferdinandově Údolí vybudována továrna na duté sklo a brusírna. Továrna na lité zrcadlového sklo, jejíž postavení stálo tolik tisíc zlatých, byla včetně pece na tabule zrušena. Přišlo mnoho nových sklářských dělníků, kteří zvýšili počet duší patřících ke zdejší faře, ale nepřidalo nám to na zbožnosti. Když chci psát pravdivě, tak musím přiznat, že se mi tito lidé jako křesťané nechtějí moc líbit. Jejich práce je velmi zaměstnává, takže opomíjejí návštěvu bohoslužeb, společných veřejných modliteb v kostele a ani svátosti v kostele nepřijímají tak často, jak by měli, a tím chátrá jejich mravnost.“ Možná se do farářova postoje odrazily negativně názory manžela majitelky statku Debrník Franze Xavera Gerstnera, který byl nepochybně liberálního smýšlení. Způsoby myšlení manželů Susanny a Franze Gerstnerových tak nemusely být v souladu s postoji faráře již pokročilejšího věku, který byl zřejmě zvyklý na jiný přístup ze strany majitelů skláren.

Liberální názory Franze Xavera Gerstnera se ostatně projevily zcela zřetelně v revolučním roce 1848. Na jaře toho roku byl Gerstner zvolen jako zastánce ústavního práv ve volebním okrese Planá poslancem říšského Ústavodárného shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem, kde zasedal od června do prosince 1848. Byl stoupencem myšlenky začlenění českých zemí do právě se konstituující Německé říše. Zde se dostávaly jeho politické postoje do příkrého rozporu s názory českých politiků okolo Františka Palackého, kteří považovali za lepší místo pro české národní zájmy habsburskou monarchii. Zatímco Palacký považoval začlenění českých zemí do říše za nebezpečí pro Čechy (viz jeho dopis do Frankfurtu), Gerstner jako český Němec pohlížel na celou situaci naprosto jinak a souhlasil s názorem, že odtržení českých zemí od říše by bylo pro etnické Čechy národní sebevraždou. Tento názor ostatně hájil již v své volební kampani na jaře 1848, kdy vydal čtrnáctistránkovou brožuru „Die Stellung Österreichs zum deutschen Bunde und zum Frankfurter Parlamente“ („Vztah Rakouska k Německému spolku a k frankfurtskému parlamentu“). Na vydání této publikace nepochybně přispěly prostředky ze sklářského podnikání manželů.

Jako liberál to neměl pravděpodobně Franz Xaver Gerstner v porevolučních letech zcela jednoduché a je otázkou, do jaké míry se jeho eventuální politické problémy odrazily do sklářského podnikání. Zejména po silvestrovských patentech roku 1851 v době Bachova absolutismu, kdy byli liberálové pronásledováni (srv. Karel Havlíček Borovský). I když se Gerstner zřejmě již v této době veřejně politicky neprojevoval, musel být podobně jako jiní nějakým způsobem tajnou policií sledován.

Je také otázkou, zda pronájem (1851) a později prodej debrnického statku Johannu Antonu Zieglerovi v létě 1852 nějak nesouvisel s novými politickými poměry, protože se z dnešního pohledu jeví jako neekonomické a nelogické prodávat nedávno vysokým nákladem přestavěnou sklárnu. Na debrnickém zámečku navíc rodina zřejmě občas pobývalo. To ukazuje například to, že zde v dubnu 1852 zemřela Anna Gerstnerová, matka Franze Xavera Gerstnera. Okolo odchodu Susanny Gerstnerové-Lötzové z Debrníku zůstává stále mnoho otevřených otázek. Proč firma Johanna Antona Zieglera ponechala ve Ferdinandově Údolí výrobu dutého skla, když se jinak v celé své produkci zaměřovala na sklo tabulové a zrcadlové. Proč je ještě v březnu 1853 uváděn jako správce statku Debrník švagr skelmistrové Susanny Gerstnerové-Lötzové Michael Huska (6. 6. 1823 Chodová Planá – 10. 4. 1863 Klášterský Mlýn). Vzhledem k nedostatku pramenů není jisté, zda se právě na tyto otázky podaří někdy najít uspokojivé odpovědi.

Doba po polovině 19. století nebyla v habsburské monarchii politicky příliš radostná, ale obchodně se firmě Lötz mohlo docela dařit, protože v roce 1851 obeslala velmi bohatě první světovou výstavu v Londýně. A účast na této výstavě a zde představená produkce bude tématem šestnácté části našeho seriálu.

Na obrázku je pohled na sklárnu ve Ferdinandově Údolí z 80. let 19. století.

 

 

 

* Při psaní velkých písmen je u Ferdinandova Údolí/údolí je třeba zohlednit, že v historickém kontextu se hovoří o živoucí osadě, a proto používám variantu Ferdinandovo Údolí (tehdy Ferdinandsthal); v současném kontextu označuje název geografický útvar, takže je vhodnější varianta Ferdinandovo údolí.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ