SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH OSMÝ | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
SERIÁL PŘÍBĚHŮ Z HISTORIE LÖTZ - PŘÍBĚH OSMÝ
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Sběratelství



Seriál příběhů z historie Lötz - příběh osmý

Johann Lötz – příchod do Annína

Když ke konci listopadu 1837 skončila dlouhá povolovací jednání na sklárnu v tehdejším Annině Údolí, musel zde Johann Lötz začít s nezbytnými rekonstrukcemi a úpravami. Spíše se asi jednalo o kompletní přestavbu, protože sklárna byla téměř dvacet let mimo provoz. V nejhorším stavu byla pravděpodobně budova vlastní sklářské hutě, protože poslední skláři odtud odešli někdy v průběhu roku 1818. Není vyloučeno, že zde práce začaly již před udělením guberniálního povolení v listopadu 1837, protože nový skelmistr mohl předpokládat, že žádost majitele statku bude vyřízena kladně.

Sklářská osada založená v roce 1796 u tehdy nově založené sklárny se nyní jmenovala prostě Sklárna (Glashütte), ale a skláře, brusiče a další v jejich domcích v posledních dvou desetiletích postupně vystřídali řemeslníci a zemědělci a přibývaly zde také nové domky. A kdo v letech 1818 až 1837 v místech sklářské hutě žil, to nám ukazují matriky ze Svatého Mouřence. Ještě nějakou dobu po zániku sklárny zde očividně pracoval a využíval zbytky skleněného polotovaru malíř skla Joseph Bok, který pocházel ze Zhůří. Zůstal zde i bývalý stupař Jakob Seltenreicher, který se nově živil jako nádeník. Do bývalých sklářských domků se dále nastěhovali například výrobce prken Franz Eibich, ševcovský tovaryš Johan Nirbauer (Niebauer), soustružník dřeva Jakob Peter. Potom zde žila řada podruhů a nádeníků – Josef Homolka, Franz Homolka, Anton Homolka, Johann Steininger, Johann Danda, Josef Mirwald, Franz Fukenrieder, Ignaz Haislik, Franz Haislik, Martin Binder, Josef Stopka, Johann Schaller, Johann Jung, Andreas Woppawa, Pavel Kiebauer a další. Většina z nich se po obnovení provozu sklárny odstěhovala.

Až do roku 1835 se pro osadu v místech dnešního Annína používal jen název Sklárna, teprve na jaře 1836 se začíná mluvit a psát o Annathalu (Annině Údolí). Toto jméno dostalo údolí po majitelce statku Vatětice Anně Müllerové. Nový název těchto míst byl podle všeho spojen s obnovením provozu zdejší papírny (Papiermühle), jejíž činnost skončila zhruba ve stejné době, kdy zde byla vyhašena sklárna, a znovu se rozběhla někdy před srpnem 1835.

Johann Lötz se v zimě 1837/1838 intenzivně věnoval obnově sklárny. Vybudoval zde novou budovu sklářské hutě, musel opravit dům č. 18, ve kterém měla bydlet jeho rodina a opravena byla také obydlí pro pracovníky sklárny. Práce byly dokončeny někdy kolem poloviny února 1838. Poté sem začali přicházet noví zaměstnanci. První zápis ze sklárny Annín (Annathal) pochází v mouřeneckých matrikách z 21. února 1838, kdy se odtud vydal do kopce ke kostelu sv. Mouřence sklářský tovaryš Ignatz Hagel ke křtu se svou novorozenou dcerou Annou. Spolu s ním šel (asi jeho bratr) sklářský tovaryš Johanna Hagel s manželkou Annou, která byla kmotrou prvního dítěte narozeného v obnovené sklárně. Skláři Hagelové sem přišli z jižních Čech.

Také Johann Lötz s rodinou se přestěhoval do Annína do nově rekonstruovaného kamenného domu číslo 18, ke kterému se tehdy šlo po malém můstku přes rameno Otavy. K domu přiléhala velká zahrada. V místech starého skelmistrovského domu dnes stojí dům nový, rovněž s číslem 18, ale rameno řeky je už svedeno pod zem a mostek už není ani dávnou vzpomínkou. Právě v tomto domě se pár měsíců po zahájení provozu sklárny narodilo manželům Lötzovým dne 13. června 1838 třetí dítě a druhý syn Anton Josef, který byl pokřtěn o tři dny později v kostele na Mouřenci. V annínském skelmistrovském domě se také narodilo 12. února 1841 také poslední dítě Johanna a Susanny Lötzových, syn Ernst.

Oběma dětem narozeným v Anníně šel za kmotra otec právníka a budoucího starosty města Sušice Josefa Ambrože Gabriela, majitel statku Loučná Josef Gabriel se svou manželkou Annou Marií. A nebyla to tak úplně náhoda. Anna Gabrielová byla dcerou Josefa Eisnera, skelmistra a bývalého majitele sklárny Podlesí a současně tetou Johanna Baptisty Eisnera, s nímž vedli Johann Lötz a Josef Schmid spor při rozšiřování svého podniku. I na tomto příkladu je vidět, jak byl tehdy svět skelmistrovských rodin provázaný mnoha vzájemnými sympatiemi i antipatiemi. A pokud trochu předběhneme čas, tak právě sklárnu v Klášterském Mlýně, kterou Johann Baptist Eisner založil, koupila později vdova po Johannu Lötzovi a jako skelmistr zde působil její také syn Anton, kmotřenec Eisnerovy tety. Jakoby se kruh uzavřel.

Na fotografii Annín z doby kolem roku 1890 označují šipky budovu již značně přestavěné původní annínské sklárny z roku 1796 (A), Lötzovu sklárnu – v době fotografování již přestavěnou na obytný dům (B) a starý skelmistrovský dům (C).

 

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ