SVĚTOVÝ UNIKÁT V PAVILONU SKLA | PAVILON SKLA PASK KLATOVY

CZ DE EN
SVĚTOVÝ UNIKÁT V PAVILONU SKLA
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Výstava Lötz, Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Pavilon skla Klatovy
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
  • Sklo Lötz, Šumava
Sklo Lötz, Šumava6 Sklo Lötz, Šumava6 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy5 Pavilon skla Klatovy4 Pavilon skla Klatovy4 Sklo Lötz, Šumava3 Sklo Lötz, Šumava3 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1 Výstava Lötz, Klatovy1

Nabídka

Sběratelství



Světový unikát v Pavilonu skla

Světový unikát v Pavilonu skla

PhDr. Jitka Lněničková, kurátorka Pavilonu skla

Mezi barvami a bohatými dekory hýřícími skly ve výstavě Sklo z Annína (tak trochu jinak) stojí v Pavilonu skla celkem nenápadný pohár s víkem. Když chce návštěvník přečíst nápisy na jeho stranách, musí se trochu sklonit a najít si ten správný úhel pohledu. Pak může na jeho plášti vidět na jedné straně: „VĚNOVÁN FIRMOU Jos. Ed. SCHMID SKLÁRNY A RAFINERIE ANNÍN (ŠUMAVA)“ a na druhé: „PRVNÍ ELEKTRICKY POŽIVNOSTENSKU VYROBENÉ SKLO V ČSR“. Komu věnován? První elektricky tavené sklo? Co to všechno znamená? A proč je vlastně tento napohled nepříliš efektní pohár tak významný? Proč je to světový unikát? Vítejte ve světě technického pokroku.

Dar Městskému muzeu v Klatovech

V roce 1935 věnoval pohár do sbírek tehdejšího Městského muzea v Klatovech pan František Novotný, bývalý majitel firmy Jos. Ed. Schmid z Annína, který předchozího roku převedl firmu i její vedení na svého zetě Ing. Karla Schella. Podle záznamů v muzejní přírůstkové knize zprostředkoval dar muzeu spisovatel Ladislav Stehlík, který tehdy žil v Myslivi u Plánice. Proslulý spisovatel si tehdy dobře uvědomoval, že je svědkem historického momentu, na který by se měla zachovat památka. Záznam v přírůstkové knize je celkem stručný, ale jasně říká, že do muzea byl věnován elektřinou tavený pohár, 45 cm vysoký z olovnatého skla s broušeným povrchem a rytými nápisy upomínajícími na jeho vznik.

Po dlouhá desetiletí byl pohár opatrován v depozitáři klatovského muzea a převratná událost, u jejíž příležitosti byl zhotoven, postupně upadala v zapomnění. Teprve výzkumy v posledních letech ukázaly nové souvislosti a otevřely cestu k poznání významu zavádění technologie elektřinou taveného skla i důležitost poháru jako svědka tohoto technického pokroku. Ukázalo se, že pohár je ve světovém kontextu nejstarším dochovaným prokazatelně elektřinou taveným skleněným předmětem a jako takový si zaslouží nejen výjimečnou pozornost ale i ochranu.

Elektricky tavené sklo

V době mezi světovými válkami bylo tavení skla elektřinou považováno za velmi perspektivní technologii a věnovali se mu vědci i firmy ve Francii, Norsku, Švýcarsku, Švédsku i jinde a sklářská velmoc, jakou bylo tehdejší Československo, nemohla zůstat stranou. Výzkumy tavení skla elektřinou prováděl od roku 1925 Sklářský ústav v Hradci Králové, kde se této problematikou zabýval především Ing. Artuš Sýkora, ale pokusy probíhaly i v mnoha elektrotechnických i sklářských firmách. Vývoji různých elektrických pecí pro sklářství (vedle tavících to byly temperovací, vypalovací apod.) se věnovala řada firem – v Německu to byla například firma Siemens, ve Švýcarsku firma Brown, Boveri & Cie atd. Před polovinou 30. let se dostávaly v Evropě pokusy postupně do provozních podmínek a ve sklárnách se objevily i první elektrické tavící pece.

Zájem o novou technologii měla i firma Jos. Ed. Schmid v Anníně, která disponovala vlastní elektrárnou. Iniciátorem zavádění technologie zde byl hlavně mladý majitel firmy Ing. Karl Schell, který vystudoval v Sasku vysokou technickou školu se zaměřením na elektrotechniku. Obrátil se na firmu Brown, Boveri & Cie a objednal si zde elektrickou tavící pec pravděpodobně podle základní konstrukce Rudolfa Gränzera a uvedl ji úspěšně v roce 1934 do zkušebního provozu. Nejednalo se zřejmě o běžnou komerčně vyráběnou kompletní pec, spíše šlo o dodávky některých komponentů, které Ing. Karl Schell kombinoval s nějakou vlastní koncepcí elektrického tavení skla. To vyplývá z pozdějších zpráv, kdy se v Anníně hovoří o peci „vlastní konstrukce“.

První zkušební elektrická pec byla uvedena do provozu v Schellově továrně na zápalky v Dlouhé Vsi a šlo o krychli o hraně 200 cm. K tavící peci zde byla přistavěna i pec chladící se 4 komorami stejně vysoká a široká ale 500 cm dlouhá. Provoz byl úspěšný, a proto firma Jos. Ed. Schmid přistoupila k vybudování druhé rozměry identické elektrické pece opět v továrně v Dlouhé Vsi. Někdy v letech 1936-1937 vybudovala firma Schmid třetí elektrickou tavící pec již přímo v hutní hale sklárny vedle tradiční tavící pece vytápěné generátorovým plynem. Tato třetí pec již měla větší rozměry a tradiční uspořádání se šesti (čtyřmi?) pánvemi a byly v ní umístěny oba tavící agregáty přenesené pravděpodobně z továrny v Dlouhé Vsi. Výkon pece se dvěma agregáty byl zhruba 180 kg velmi kvalitního olovnatého křišťálu denně. Současně byly v Anníně elektrifikovány všechny provozy.

Využití elektřiny mělo v Anníné svou ekonomickou logiku, protože zde stála na Otavě firemní elektrárna z roku 1911 s jednou Francisovou turbínou a elektrický proud byl prakticky zdarma. Za doby Karla Schella pak přibyla na Otavě další turbína. Naopak dovoz jiného paliva byl vždy komplikovanější, protože nejbližší železnice byla až v Sušici a pro dopravu byly používány ještě v roce 1945 koňské povozy. Dalo se tedy předpokládat zlevnění výroby.

Malá poznámka pro zájemce o technické podrobnosti

První elektrické tavící pece zahřívaly silitové topné tyče (silit – karbid křemíku infiltrovaný křemíkem) postavené po obvodu a umístěné ve dně pece (u některých konstrukcí byly tyče umístěné i ve stropě pece). Výkon pece mohl být až 3.600 °C, ale obvykle se pece vytápěly na běžnou tavící teplotu kolem 1.500 °C.

Sklo tavené elektřinou

Elektřinou tavené sklo bylo tehdy velkou výjimkou a exkluzivní záležitostí a výrobky zhotovené novou technologií překonávaly dosavadní produkci. V listopadu 1936 navštívil Annín výše zmíněný špičkový sklářský technolog Ing. Artuš Sýkora a vyjádřil se ve své zprávě v tom smyslu, že jde o „zvláštní druh křišťálového skla, který se dosud v Československu tímto způsobem průmyslově nevyráběl.“ I dnes na jediném prokazatelně elektřinou taveném skleněném poháru z Annína vidíme, že jde opravdu o velmi specifické sklo, které se vyznačuje mimořádnou čistotou skleněné matérie, vysokým leskem a krásným lomem světla. Jeho hmota připomíná nejlépe ideál, ke kterému se všechna křišťálová skla chtějí přiblížit – přírodní horský křišťál.

Smutný konec elektrické tavící pece v Anníně

Elektrická tavící pec v Anníně pracovala v plném provozu asi do roku 1941, kdy začal být její provoz v důsledku přechodu na válečnou výrobu omezován. S výrobou se v ní začalo znovu v létě 1945, kdy již byl sklárna po znárodnění pod národní správou. Podle dobových zpráv byla ještě po druhé světové válce annínská elektrická tavící pec jediná v Československu a byla jí věnována ze strany úřadů velká pozornost. Provozování pece ale narazilo na ekonomickou překážku, protože se změnily majetkové vztahy k elektrárně, která se stala součástí národního podniku Jihočeské elektrárny a sklárna v Anníně si od ní musela nyní elektrickou energii kupovat. Navzdory tomu se nějakou dobu uvažovalo o rozšíření provozu elektrických pecí a vodních děl a na tomto projektu se podílel zejména tehdejší národní správce Jan Konrád. Ale záměru rozšíření elektrického tavení bylo později upuštěno s ohledem na to, že se tehdejší národní podnik Šumavské sklo rozhodl výrobu surového skla v Anníně zrušit a ponechat zde jen brusírnu.

Další osudy unikátní technologie elektrického tavení byly velmi smutné. Její autor Ing. Karl Schell již nežil a plány pecí uložené ve sklárně byly odcizeny někdy po únoru 1948 Janem Konrádem, který je s sebou odvezl, když emigroval do ciziny. Elektrická pec byla ještě před jeho odjezdem demontována a podle dostupných zpráv nebyla ani za hranicemi podobná konstrukce nikdy obnovena. Originální konstrukce elektrické tavící pece z Annína tak upadla zřejmě navždy v zapomnění. Smutně tak končí příběh průkopnické technologie tavení skla elektřinou v Anníně.

 

 Než se zavřela vitrína  Pohár ve výstavěNápis na poháru

 

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ